Jestli vůbec někdy

Skvělý soubor, některé mě dojaly k slzám (Magdička, Kulka pro kluka), jiné přinutily přemýšlet.

do výboru byly zahrnuty povídky současných českých spisovatelek a spisovatelů, kteří patří k těm nejznámějším a čtenářsky nejoblíbenějším, takže o literární kvalitě příspěvků není třeba diskutovat: autorský styl a téma jednotlivých textů jsou na první pohled rozpoznatelné a nezaměnitelné; mě ovšem zklamala jistá schematičnost představovaného světa - povídky byly psány na společné téma (příběhy z let 1948-1989), a kromě jediné - od Ondřeje Neffa Dvacet devět zlodějů (doporučuju!) - jsou to jen znovunaplňované šablony, tisíckrát opakované varianty černobíle rozvržených polí a názorů, žádný přesah, žádná invence, žádná kontroverze; autor(ka) jen předkládá čtenáři to, co se všeobecně očekává - sentimentální dojímání a potvrzování v tradičním pohledu na věc; od skutečně dobré povídky čekám překvapení, kontroverzi, polemiku