Slavnosti sněženek

Už od dob svého dospívání a mládí autora nemám v oblibě, to přiznávám naprosto upřímně. A nic se na tom nezměnilo ani poté, co jsem si přečetla tuto knihu, kterou jsem si před časem - asi v dočasném pominutí smyslů ;-) - pořídila. Přestože musím zároveň přiznat, že několik povídek mne velice příjemně překvapilo. Byly zde ovšem i takové, u nichž jsem se trápila a byla potom ve finále fakt ráda, že je mám za sebou. Všechny jsou dobře napsané, to musím ocenit, autorův jazyk je až poetický, já jsem mu však nepřišla na chuť ani po tolika letech, proto si už žádnou jeho další knihu vyhledat nehodlám. Konkrétně tady mi opravdu hodně vadilo to všudypřítomné (místy snad i nesmyslné) zabíjení zvířat... Ohledně jednotlivých povídek se nebudu rozepisovat obšírněji, dost možná ze všech nejméně se mi líbila Beatrice, ta byla podle mého názoru asi pro můj vkus nejhorší, a potom ještě několik dalších. Zato k nejlepším řadím určitě Leli, Mazánkův zázrak, Na zahrádce, Maminčiny oči nebo Slavnost sněženek.

Slavnosti sněženek bylo bylo režimem cenzurováno a tak necenzurovaná podoba povídek vyšla až v roce 1993. Státním nakladatelstvím vydaná podoba povídek byla ochuzena vyškrtáním o erotické, filozofické a náboženské motivy místo nichž Hrabal po vůli cenzorů zdůraznil ty sociálně kritické. Měl jsem možnost poslechnout si cenzurovanou podobu ve skvělém podání Lubora Tokoše a necezurovanou podobu ve svělém podání Pavla Soukupa a musím přiznat, že necenzurovaná verze je lepší.