Konec starých časů

Film se mi líbí, viděl jsem ho mnohokrát, ale kniha moc ne. Asi bych ji ani nedočetl a nepochopil, kdybych při čtení neviděl scény s Abrhámem, Hanzlíkem, Hrušínskými a Hartlem.

Není to vyloženě špatná kniha, začal jsem ji číst kvůli mé oblíbené komedii od J. Menzela se stejným názvem, avšak v tomto ohledu mě vyprávění zklamalo. Několik zdařilých humorných kousků si Menzel do filmu dosadil sám, jako třeba řešení případu plukovníkovi matky jako Perchty "Bílé paní" Rožmberské, nebo vodění regenta Stoklase starým majordomem Koterou komicky "za ručičku". A takových vsuvek, či předělávek je ve filmu více, aby z toho vznikla komedie. Oproti tomu kniha je psána daleko vážnějším tónem a komedii se moc nepodobá, spíše melancholickému dramatu s nádechem humoru. Stejně jako bravurní film u mě tedy neobstála a četl jsem ji dost dlouho, místy i s nechutí. Oceňuji ale poeticky vnímaný text plný polozapomenutých, barvitých a bohatých (často i peprných) slov ze staročeštiny. Spíš než o pobavení šlo tedy o umělecké vcítění do situace starých mravů, které se noblesně mísily s prvorepublikovými manýry tehdejší doby. Z tohoto hlediska autora chválím. Nicméně knihu si podruhé jen tak nepřečtu, pořád to stačí jen na 3*.