Mainstream

Abych pravdu řekl, čekal jsem kulišárnu. Nakladatelství renomovaného překladatele a pustí se do českého autora? Na pohádky moc nedám, takže jsem počítal s nějakým kamarádšoftem, který po přečtení spálím. A ono ejhle, Miroslav Pech mi vytřel zrak. Pilníkem na nehty. Titulní Mainstrem není sice hororem v pravém slova smyslu, spíš takovým zvráceným psychothrillerem, ale funguje bezvadně. Je to znepokojivé, děsivé a hlavně neuvěřitelně čtivé. Přestože mi zpětně vadila bohatýrská koncepce, pořád tomu nelze upřít zvláštní podmanivé kouzlo. Strohý až úsečný styl vyprávění má přitom blízko k českému undergroundu, zároveň však zůstává v inteligentní rovině, kdy se pro formu nezapomíná na obsah. Následující povídky se pak nesou na stejné vlně, tentokrát ovšem s větším než malým množstvím fantastiky (kromě textů Mašina! a Více životů). U mě osobně nejvíc bodovala Verunka a Demolice, ovšem každý jeden z příběhů má něco do sebe. A tak mi nezbývá než netrpělivě vyhlížet další autorovu podobnou knihu.

Mně se kniha líbila a dobře se mi četla.