Esterčini otcové

Smutný a zároveň hořkosladký příběh jednoho židovského děvčátka, které mělo navzdory osudu štěstí a nezemřelo jako tisíce dalších, mne upoutal už od úplného začátku. Začíná sice v současnosti, kdy se dva lidé rozhodují ohledně adopce cizího dítěte - a jeden z nich s tím nesouhlasí. Když se to potom dozví jeho babička, začne mu vyprávět o svém životě. A hned je jasné, že tato žena byla kdysi onou malou holčičkou Ester. Její rodiče se potkali sice ještě těsně před druhou světovou válkou, ona sama se však narodila do této strašné doby. Tatínek i maminka ji nade všechno milují, a když se situace v neprospěch židovského obyvatelstva ještě více zhorší, její otec se s těžkým srdcem rozhodne zachránit aspoň dcerku a dát ji do jiné rodiny, aby její šance na přežití byly větší než ty jejich. A tak se z dvouleté Esterky stává Šárka a děvčátko odchází do Lidic - obce, o jejímž osudu už určitě každý ví (nejen) z hodin dějepisu. No a poté vstupuje do jejího života nacistický soudce Wilhelm Lange, rozhodnutý si ji osvojit a dát jí celou svou lásku. Holčička dostává jméno Charlotte a nikdo jí neřekne jinak než Lotte. Na svoji minulost vzhledem ke svému útlému věku pochopitelně zapomene a její život nabere zcela nový směr... Kniha je napsaná neskutečně čtivě a osud všech postav v ní - samozřejmě v čele s Esterkou - opravdu zajímavý a poutavý. Proto mi nezbývá nic jiného, než ji ohodnotit plným počtem a doporučit také ostatním čtenářům.

Od autorky jsem dosud nic nečetla, takže jsem úplně nevěděla, co čekat, ale musím říct, že autorka má neskutečně čtivý styl a kniha rychle ubíhala. Nenašla jsem tam snad jediná hluchá místa nebo zbytečnou omáčku, která by brzdila děj. Při čtení se ve mně vystřídala celá škála emocí – od naprostého zhnusení nad tím, čeho jsou lidé schopni, až po obrovské dojetí. Celou dobu jsem byla napnutá jak se s tou nelehkou situací postavy vyrovnají a jak to nakonec celé dopadne. Ačkoliv jsou děj i samotné postavy fiktivní, mnohé události vycházejí z reálných historických faktů. Kniha se dotýká tématu arizace a germanizace slovanských dětí s tzv. nordickým vzhledem, které byly odebírány a předávány do německých rodin na převýchovu. Mimo jiné je v příběhu zmíněn i masakr v českých Lidicích. Román se snaží přes osud jedné židovské holčičky připomenout všechny ty děti, které ve válce přišly o rodiče, a i když přežily, těžká traumata si v sobě nesly po celý zbytek života. Nejkrásnějším a nejsilnějším motivem je tu ale bezpodmínečná otcovská láska. V literatuře jsme většinou zvyklí na zdůrazňování mateřského pouta a matky jsou tu tentokrát spíše v pozadí, zatímco do popředí vystupuje hluboký vztah otce k dítěti. Samotný závěr se pak vrací k Esterčinu vnukovi a jeho vlastnímu rozhodnutí. Člověka to nutí hluboce uvažovat – sama jsem přemýšlela, jak bych se v takových situacích zachovala já. Nakonec jsem si ale uvědomila, že jde o tak nepředstavitelné životní volby, že je nikdo z nás nemůže soudit, pokud je sám na vlastní kůži nezažil. Knížku bych doporučila úplně všem, kteří mají rádi silné lidské příběhy s historickým pozadím. Pokud hledáte čtení, které vás chytne za srdce, donutí vás zpomalit a ještě dlouho ve vás bude rezonovat, Esterčini otcové je přesně pro vás.