Esterčini otcové

Od autorky jsem dosud nic nečetla, takže jsem úplně nevěděla, co čekat, ale musím říct, že autorka má neskutečně čtivý styl a kniha rychle ubíhala. Nenašla jsem tam snad jediná hluchá místa nebo zbytečnou omáčku, která by brzdila děj. Při čtení se ve mně vystřídala celá škála emocí – od naprostého zhnusení nad tím, čeho jsou lidé schopni, až po obrovské dojetí. Celou dobu jsem byla napnutá jak se s tou nelehkou situací postavy vyrovnají a jak to nakonec celé dopadne. Ačkoliv jsou děj i samotné postavy fiktivní, mnohé události vycházejí z reálných historických faktů. Kniha se dotýká tématu arizace a germanizace slovanských dětí s tzv. nordickým vzhledem, které byly odebírány a předávány do německých rodin na převýchovu. Mimo jiné je v příběhu zmíněn i masakr v českých Lidicích. Román se snaží přes osud jedné židovské holčičky připomenout všechny ty děti, které ve válce přišly o rodiče, a i když přežily, těžká traumata si v sobě nesly po celý zbytek života. Nejkrásnějším a nejsilnějším motivem je tu ale bezpodmínečná otcovská láska. V literatuře jsme většinou zvyklí na zdůrazňování mateřského pouta a matky jsou tu tentokrát spíše v pozadí, zatímco do popředí vystupuje hluboký vztah otce k dítěti. Samotný závěr se pak vrací k Esterčinu vnukovi a jeho vlastnímu rozhodnutí. Člověka to nutí hluboce uvažovat – sama jsem přemýšlela, jak bych se v takových situacích zachovala já. Nakonec jsem si ale uvědomila, že jde o tak nepředstavitelné životní volby, že je nikdo z nás nemůže soudit, pokud je sám na vlastní kůži nezažil. Knížku bych doporučila úplně všem, kteří mají rádi silné lidské příběhy s historickým pozadím. Pokud hledáte čtení, které vás chytne za srdce, donutí vás zpomalit a ještě dlouho ve vás bude rezonovat, Esterčini otcové je přesně pro vás.

Velmi dobře se to četlo. Zajímavý příběh, těžká životní volba.