Esterčini otcové

Od autorky jsem dosud nic nečetla, takže jsem úplně nevěděla, co čekat, ale musím říct, že autorka má neskutečně čtivý styl a kniha rychle ubíhala. Nenašla jsem tam snad jediná hluchá místa nebo zbytečnou omáčku, která by brzdila děj. Při čtení se ve mně vystřídala celá škála emocí – od naprostého zhnusení nad tím, čeho jsou lidé schopni, až po obrovské dojetí. Celou dobu jsem byla napnutá jak se s tou nelehkou situací postavy vyrovnají a jak to nakonec celé dopadne. Ačkoliv jsou děj i samotné postavy fiktivní, mnohé události vycházejí z reálných historických faktů. Kniha se dotýká tématu arizace a germanizace slovanských dětí s tzv. nordickým vzhledem, které byly odebírány a předávány do německých rodin na převýchovu. Mimo jiné je v příběhu zmíněn i masakr v českých Lidicích. Román se snaží přes osud jedné židovské holčičky připomenout všechny ty děti, které ve válce přišly o rodiče, a i když přežily, těžká traumata si v sobě nesly po celý zbytek života. Nejkrásnějším a nejsilnějším motivem je tu ale bezpodmínečná otcovská láska. V literatuře jsme většinou zvyklí na zdůrazňování mateřského pouta a matky jsou tu tentokrát spíše v pozadí, zatímco do popředí vystupuje hluboký vztah otce k dítěti. Samotný závěr se pak vrací k Esterčinu vnukovi a jeho vlastnímu rozhodnutí. Člověka to nutí hluboce uvažovat – sama jsem přemýšlela, jak bych se v takových situacích zachovala já. Nakonec jsem si ale uvědomila, že jde o tak nepředstavitelné životní volby, že je nikdo z nás nemůže soudit, pokud je sám na vlastní kůži nezažil. Knížku bych doporučila úplně všem, kteří mají rádi silné lidské příběhy s historickým pozadím. Pokud hledáte čtení, které vás chytne za srdce, donutí vás zpomalit a ještě dlouho ve vás bude rezonovat, Esterčini otcové je přesně pro vás.

Moje první setkání s autorkou, byla jsem velmi zvědavá a neměla jsem přílišná očekávání. Knihu jsem poslouchala jako audio, které skvěle namluvila Lucie Vondráčková. Velice dobře se to poslouchalo, příběh byl zajímavý, ale jak už zde zaznělo, vymyslet něco nového na pozadí druhé světové války je dost těžké. Nejoblíbenější postavou se pro mě stal jednoznačně Josef. Druhá část byla lepší, čtivější a měla spád. V závěru už jsem jen potlačovala slzy v MHD. Doporučuji k přečtení nebo poslechu, stojí za to.