Láska za ostnatým drátem

O tomto "podivném párečku" jsem se dozvěděla poprvé z nějakého článku, takže jsem se na knihu celkem těšila, bohužel jsem se z ní nedozvěděla nic objevného. Což by nebylo na škodu, kdyby byla kniha řemeslně dobře napsaná, ale tady byly krkolomné věty, špatný překlad, gramatické chyby a na spoustě míst absolutně zbytečné poznámky - opravdu si myslíte, že potřebujeme vysvětlit pojem SS? Což mě vede k otázce: "Pro koho je kniha určená?" Protože tohle bych zvládla i ve svých 16, a to jsem byla hodně neempatickej spratek, co se týče 2. sv. války... Také zmínky o vedlejších postavách, které se v ději objeví jen na chvíli působily jen jako výplň. Místo popisování každodenních pocitů hlavní postavy, mohla autorka Helenu a její spoluvězenkyně víc psychologicky přiblížit, omlouvám se, ale žádná smrt mě v knize opravdu nezasáhla, protože pesimistickou Leu vzápětí vystřídala stejně pesimistická Sára. Možná to na čtenáře mělo působit jako každodenní táborové náhrady. Na jednu stranu nám autorka vysvětluje banalitu, kterou každý známe, ale pak skutečnost, že Helena byla vlastně při tom, když se Osvětim rozšiřovala a měnila, aby "pojala" co největší počet lidí, to už opomenula. Také nechápu tu překladatelskou gulášovku - Osvětim, ale Birkenau, Theresienstadt... Tato kniha pro mě měla stejnou vypovídající hodnotu jako Elizino tajemství, akorát, že Franzův a Helenin příběh byl skutečný.

Silné téma, které mě zasáhlo. Bylo to citlivě napsané, nenásilně, a přesto to ve mně zanechalo dojem. Některé pasáže byly opravdu silné, jiné trochu slabší, ale celkově to fungovalo. Není to dokonalé, ale rozhodně stojí za přečtení.