Tiamatin hněv

Tiamat jsem četl někdy před rokem ještě v originále. Má očekávání byla tehdy po naprosto luxusní Persepoli velmi vysoko, a zklamání, které mi kniha přinesla, bylo adekvátně velké. Pozitivem knihy je, že je opravdu velkolepá. To napětí guerillové války, epičnost vesmírných bitev, ohromnost destrukce, která v sérii nemá obdoby, to všechno působí velmi dobře. Cítíte, že ty události, které kniha popisuje, mají váhu. Problém je, že to všechno má svůj původ v rozhodnutí, které je od samého počátku úplně, dokonale a totálně stupidní. Je to tak strašně debilní, že to, když se Holden v prvním díle rozhodl vyžvanit do celé soustavy svá podezření, která málem vedla k meziplanetární válce, proti tomu působí jako pečlivě uvážený plán. Ještě horší je, že tohle rozhodnutí pochází od postavy, která nám byla v předchozích dílech představena jako taktický génius. Působí to dojmem, jako by se autoři snažili horko těžko vybruslit z boudy, kterou si na sebe v předchozím díle ušili, aby mohli konečně začít řešit otázku, na kterou všichni čekají - protomolekulu. Čte se to dobře, ale vůbec poprvé u Expanze doporučuju vypnout mozek, protože logiku tady budete hledat marně. P.S.: Ta obálka, kterou z neznámých důvodů v Tritonu vybrali namísto té originální, je naprosto ohavná. Dost mě láká představa, že bych knize za to z trucu ještě jednu hvězdu ubral...

Vesmírný underground, podzemí šumí a schyluje se k něčemu velkému. Nový šéf podzemí, zajímavá setkání to vše v dalším dílu série. Bylo to hodně silné a dobře se to četlo. Autor umí hezky napínat, místy jsem měl dojem, že se jedná spíš o závod v rychločtení, alespoň u mě to tak fungovalo.