Kalibánova válka

Našemu zdraví moc neprospívá, když nám tady spí Bůh a my všichni můžeme sledovat, jak při tom sní. K smrti nás to děsí. Tady jsem byl lehce rozladěn. Tento příběh je sice akční, dobrodružný a není nouze o tajemno ohledně Protomolekulárního mimozemského „viru“, ale na můj vkus příběh obsahuje až moc politiky. Vlastně se mi skoro vůbec nelíbily části příběhu ve kterých figuruje Avasarala. Jejím opakem je Prax, doktůrek, profesor na Ganymedu. Dokáže pobavit, (pojídáním kytek) překvapit (už mu zase dali zbraň) a je hnán touhou najít svojí dceru a udělá pro to vše. Malá ochutnávka: Běž si prosím umýt ruce a potom se vrať uklidit své místo. Tvoji práci sundám a můžeš ji dát mamince. To má být pejsek? To je vesmírná příšera. Moc hezká vesmírná příšera. Opět je tu posádka lodi Rosinante: Holden, Naomi, Amos a Alex, plus jedna velká holka z Marsu zvaná Bobbie (Bum, ty čuráku!) a když se toto vše smíchá, bude mela. Sice jim dýchá na záda Avasarala se svými politickými hrami, ale je to neodradí a každý si jde za svým cílem nehledě na následky. Navíc mě velmi překvapil a vlastně zároveň i nadchnul konec v tomto příběhu. A tak nevím, zda to bylo mrazivé nebo jsem se otřásl uvědoměním, že jsem to tak vlastně i očekával. Nechci spoilerovat a tak raději již zmlknu.....ale musíme si promluvit.......... Citát: Bylo po všem, až na to, že nebylo. Nikdy není po všem. PS – Tuto knihu a vlastně celou sérii Expanze píšou dva spisovatelé – Daniel Abraham a Tyler Franck a oba používají jeden pseudonym James S. A. Corey.

"This is War - Caliban" Vzhledem k prvnímu dílu jsem z dvojky měla strach. Ono je ve vesmíru ještě něco ho Holden nestihl dodrbat, aby to dál drbal ve dvojce? (Pardon, ale tuhle větu jsem si nemohla odpustit.) Autoři tentokrát rozjeli víc linií postav a za mě to bylo dobře. Přestože bych teorericky mohla začít prskat, že je to stejné jako první díl (kdo četl chápe). Opět zde máme víc linií, kde se cosi děje každému z nich a oni neví, o co jde v celku, zatímco čtenář si to v hlavě skládá, a potom se všichni (postupně) sejdou. Problém je v tom, že je to opět pekelně dobře napsané! Jenom mě moc nebavila linka Avasaralily. (Ale zase je to doplnění informací z první knihy z jiného úhlu a poměrně brzo se její linka spojí s linkou Bobbie, která jí v podstatě dělá osobní asistenku místo "bum bum" poměrně dlouho...od které jsem čekala trochu něco jiného vzhledem k úvodu...příště?) Všichni ostatní jsou v pohodě, jenom tahle baba mě prudila. Jasně, politikaření tam musí být, ale ona byla zároveň strašně nesympatická. Pokud to byl záměr, povedlo se na jedničku s hvězdičkou. Přesto musím smutně zkonstatovat, že mi zde chyběl ten prvek "poměřování pindíku", protože jedny koule z těch původních z prvního dílu zde chyběly. (Prostě je dali až moc brzo dohromady, no, to jde většinou všechno hned brzo do kopru, když plánujete sérii o hodně dílech, protože teď bych Naomi nejraději jednu vrazila, aby se probrala. A celá její postava najednou byla značně rušivý prvek.) Něco mi k blaženosti chybělo v jedničce a tady též. No, uvidíme, čím mě borci spisovatelští překvapí příště... (Jinak opět to samé, co minule. Posledních sto stran bylo zbytečně ukecaných a nevadilo by mi jemně osekaní.) PS: četla jsem správně a jediný, kdo v tomhle díle mluvilsprostě byla důchodka? :D :O PS2: poslední stránka knihy je nejlepší, ale...nebuďme předem zbytečně nadšení. Pád na držku té stromu bolí víc, než když na něj nevylezete vůbec...

Zatímco se po Venuši rozlézá znepokojivě záhadná protomolekula a dělá vrásky nejen politikům na Zemi, vletí lejno do větráku na Ganymedu. Co rozhodilo křehkou rovnováhu Země - Mars a způsobilo zdecimování strategicky důležité kolonie na největším měsíci Sluneční soustavy? Kam se poděla skupina vážně nemocných dětí? Odpovědi hledá idealista James Holden s posádkou lodi Rosinante a také několik nových postav: pozemská politička Avasarala - stará dáma znalá "hry", přímočará mariňačka z Marsu Bobbie Drapperová a Prax Meng, otec jednoho z pohřešovaných dětí. Zpočátku rozdělené linie se jako vždy postupně sbíhají. Děj je tentokrát malinko komplikovanější, méně zaměřený na napětí a akci, více na politiku. Seděla mi hororová atmosféra "Leviatana" a její úbytek v "Kalibánovi" je důvodem pro ubírání procent. A hned vytasím další: rozpory mezi cynikem Millerem a chronickým správňákem Holdenem byly osvěžující, naproti tomu Holdenův skřípající vztah s Naomi prostě neměl šťávu. A občas se holt logika místo reality podřizuje spisovatelskému záměru: tenhle, tenhle a tahle jsou hlavní hrdinové a proto musí vyřešit veškeré problémy. Druhý díl "Expanze" mě tedy neuchvátil jako jeho předchůdce, stále se však jedná o velmi čtivou, moderní space operu, která rozhodně stojí za pozornost příznivců žánru. "Abaddonova brána" už mě čeká v polici a s ohledem na (poněkud očekávaný) hák v závěru jsem hodně zvědavá, co si na čtenáře spisovatelské duo přichystalo za překvapení do třetí části.