Prasa

Knihu Prasa jsem četla krátce po knihách dvou fenomenálních spisovatelů (F. Kafka a A. C. Doyle), což se zřejmě hodně projevilo na tom, jak jsem si ji užila. … Hladové prase, které přišlo o přísun potravy, je skvělý nápad. Sama jsem vyrostla na vesnici a dosud mají naši malé hospodářství. Ze všech domácích zvířat mi právě prasata byla vždy nesympatická, cítila jsem k nim určitý respekt. Babička zmiňovala, že sežere i slepici, když má možnost, takže s námětem nemám sebemenší problém. A neubránila jsem se vzpomínce na Hannibala od T. Harrise:-) Prolog sliboval zajímavé čtení a vzbudil ve mně touhu zjistit, jak to tenkrát bylo. Kromě linky s prasetem mě zaujala i rodina Rosinských. … „Boli extrémne chudobní. A z chudoby len málokedy vzíde niečo dobré. Dve desiatky mužov, žien a detí bývali v jednom dome. Ak sa tá smradľavá haraburda dala tak vôbec nazvať. (s. 11) … Chtěla bych se o nich dozvědět víc. V románu Prasa jsem se setkala s mnoha zajímavými postavami (starý Greguš, doktor, Boban, Enzechštejn, E. Skovajsová, vůdce rodiny Rosinských, atd.) Bohužel mi byly postavy naservírovány i s popisem jací jsou po charakterové stránce. Neměla jsem prakticky možnost udělat si o nich sama svůj vlastní obrázek. Chyběly mi situace, z kterých by mi povaha postav vyplynula nepřímo. Obzvlášť u Bobana bych to ocenila, protože mi dost připomínal mého bráchu. Autor podle mě moc tlačí na pilu. Rádoby vtipné špičkování na mne nepůsobilo, i když v podobném duchu často sama odpovídám, protože jak se říká „na blbou otázku, blbá odpověď“, ale tady mi to nesedělo, tak snad taky takhle nepůsobím na pozorovatele zvenčí:-)… Nejvíc mě vyrušovala při čtení četná přirovnání. Přirovnání mám moc ráda, ty úderná od S. Kinga úplně zbožňuju, ale tady se mnohdy míjela účinkem, resp. vyvolávala ve mně opačný pocit, než byl zamýšlený a kazila mi atmosféru momentu. Z napínavé scény se rázem stala scéna úsměvná (např. striekala krv jako voda vo fontáne)... A nedá mi to a musím okomentovat „krev vytékající z úst“. Vážně musí skoro při každé rvačce, úderu nebo střelbě vytékat krev z pusy? Viděla jsem to v tolika filmech, a když jsem zkusmo googlila, tak jsem našla poměrně rychle víc jak 10 knih, v jejichž textu „vytékal pramínek krve z pusy“. Kromě příběhu si ale z knihy odnáším několik zajímavých myšlenek… Třeba: „Nezaslúží si aspoň pár sĺz každý člověk na planéte? Aj ten zlý?“ (s. 82) Závěrečné finále se opravdu povedlo. Byl to vlastně jediný moment v knize, který mi přišel nechutný. A zřejmě to ovlivní můj dosud velmi kladný vztah k … (nechci spoilerovat, kdo četl, tak si dokáže doplnit sám nebo si přečtěte Prasu a sami zjistíte:-)) Váhám, jak ve výsledku knihu hodnotit. Jako celek se mi líbila, klidně by mohla být i delší, bavila mě, dokážu si představit, že by šla rozpracovat více. Tajemné lesy. V jejich souvislosti byli zmínění „Kozí ľudia“ – o nich si určitě přečtu:-) I. Kučera získal mou pozornost. Marně pátrám v paměti, zda jsem kromě J. Nižnánského četla ještě nějakého slovenského autora, teda kromě těch píšících pro děti:-) PS. Kniha se hodí i do ČV – obsahuje pohřeb.

Sympatické dielko, ktorému chýba viac konzistencie v deji a hlbšie postavy. Niektoré dejové línie majú viac potenciálu než tá ústredná. K postavám si čitateľ nevytvorí žiaden vzťah. Pozitívom je nadšenie, ktoré z Ivana srší na každej strane. Je vidieť, že ho písanie baví, vie, čo a o čom chce písať. Hnidopich by poukázal na to, že prasa nemá kopytá a na malý anatomický rozdiel medzi nohou a chodidlom.