Ježibaba z Lesa černých stínů

Máte radi rozprávky ? bojíte sa ? vedeli ste, že človek sa niekde podprahove rád bojí ? Tento fetiš ide s nami stáročia. Slovenský spisovateľ Ivo Kučera len pár rokov ale začína sa nám poriadne zadierať pod kožu. On je veľmi prajný človek a dávkuje nám strach, náš fetiš dávkami ktoré sú štedré. Nie je tomu dávno čo nás mátal, strašil, desil a znechucoval v horách neďaleko od Trenčína a už je tu zase. Ako sa spieva, neďaleko od Trenčína býva krásna...no v prvom rade nie je Katarína. Tentokrát sme v roku 1928 v dedine ktorá je kúsok od rozvalín hradu Obrogod, ktorý je akási pomyslená hranica medzi. No medzi čím ? nebom a peklom ? povedzme. Les čiernych tieňov ktorý začína tam kde končí Obrogod. Nasledujú už len šepkandy, starodávne povery, tiene, škreky z hlbín studeného lesa. Neradno tam nazerať a nieto ešte chodiť. Ale čo ak je pomsta silnejšia ako strach pred neznámym ? Čo ak je potreba raz a navždy sa vysporiadať s nečistou silou lesa ? Milo Kličko niečo ako neoficiálny hrdina našej knihy spustí veci ktoré nám ukážu silu ľudského ducha ale aj rozsah zvrátených síl ktoré hnijú v temnotách lesa. Kto sa bojí do lesa nech nechodí. Kto má citlivý žalúdok nech do lesa čiernych tieňov nechodí. A to myslím vážne. Po pomerne rýchlom zoznámení sa s dedinou a jej nešťastiami naprieč vekov a súčasnosti sa dej presúva do zatratenia. Budem rád ak poviem, že úprimne si prajem aby Kučera písal o lesoch a hlavne jeho temných zlodejov duší, ľudí, psov stále a stále. Vie dokonale budovať atmosféru kde niekto / niečo potichu dýcha za krky nič netušiacej ale strachom posratej družiny ktorá hľadá odpovede. Vie správne dávkovať kedy sa má čitateľ len triasť, domýšľať si a kedy má zarevať doma a hodiť knihu za gauč. Kedy má znechutene dať jedlo bokom lebo priatelia pri tejto knihe je dobré nejesť a nepiť. Chirurgické zákroky bez anestézie alebo priame kolonoskopie sú tu veľmi bežné. Morbídne gynekologicky urologické praktiky sú tu bežné ako vybrané slová. Krv, kosti, črevá a kadečo iné lieta povetrím hore dole. Nechutné dekadenciou nasiaknuté dielo ktoré rozhodne zatína do živého a nebojí sa ísť za hranicu kde už pomaly ale isto chcete knihu zahodiť do studni. Nerobte to, môže sa stať, že ježibaba príde a knihu vám nasilu narve do krku aby ste sa zadrhli. Fakt, bojím sa , že autor sa spriahol s lesnými démonmi a spolu nás chcú zmárniť v lesoch nie podobných tomu čo má čierne tiene. Výborne Ivan ! Toto sa podarilo ! 95 %

Tahle kniha nie je pro všechny žaludky.Doslova. Autor nelhal.Pokud si myslíte že nejstrašitelnější, nejděsivější a nejhororovější věci napsala Darcy Coates tak jste na omylu.Fakt nekecám Nevím či něco podobného vyšlo z pera mistra hororu Stephena Kinga.Četla jsem To,Doktor Spánek,Řbitov zvířátek,Pavučina snů...ani jedno mi nezvedlo místem žaludek tak jako některé pasáže v knize Ježibaba z lesa černých stínu od autora Ivan Kučera. Seznamujeme se s Milom Kličkom.Jemu a jeho manželce se stalo něco co se děje už hodně dlouho ale nemluví se o tom.Sledujeme jeho úpadek v alkoholovém oparu.A pak se znova něco stane.Něco co Mila donutí vystřízlivět.A rozhodně se vydat z pár vesničany do Lesa černých stínů za hranice starých ruin hradu Obrogod.Bude jich 13 (nešťastné to číslo?)Mezi nimi tři chlapi co byli ve vojně,doktor,11ti letý kluk(nevím či by jsem sebou brala takové mládí)a dvě ženy. Tohle by ještě šlo.Pohodička. A pak to dostává tu pravou příchuť.Autor si prostě nebere servítky.Všechno nám to naporcuje na talíř a dřevěnou lžící nás krmí nechutnými popisy lesa,kde číhá zlo schopné všeho. Na jeden zátah jsem dala 78 stran,pak jsem musela knihu zavřít a dýchat.Měla jsem strach ze stínů vlastního domova. Číst jsem znova začala až ráno. Pokud máte rádi romantiku tak tady určitě není.Ale sex nechybí.I když zvrácené souložení mi taky hnulo obsahem žaludku pak jsem to nějako polkla a četla dál. Myslím že v posledním úseku knihy jsem Ježibabu pochopila.To co jí provedli bylo fakt hrozné.Osobně jsem toho názoru, že žena je pak schopná všeho.Ztratí svou lidskost,ztratí svou podstatu.Změní se navždy a pro každého a vytvoří si svůj vlastní svět. Krátke kapitoly se osvědčili a hnali mě v čtení dál.I když to bylo dost hutné a nefiltrované četla jsem až do konce. Když se budete cítit na to přečíst si něco nádherně temného,zvráceného a tak reálného tak doporučuji Ježibabu z lesa černých stínů.