Paranoia

Po přečtení Achernaru jsem prostě musela mít další knihu autorky, tak moc mě zasáhla. Kniha povídek je skvělá volba na léto. Perfektní! Všechny. Autorka píše sugestivně, a zároveň velmi civilně, takže i na malém prostoru vás příběh okamžitě pohltí. Splynete s příběhem, a už cítíte to znepokojivé, co se šíří kolem postav, přímo na vlastní kůži. Nevím, co víc dodat. Jsem moc ráda, že knížka obohatila moji knihovnu.

Po přečtení obou "Kainů" je pro mě Ludmila Svozilová zárukou nevšedních zážitků a tahle kniha mě v tom jen utvrdila. Každá povídka je lehce uvozena krátkým textem, jenž se k ní nějakým způsobem váže. Na začátku netušíte jak, zjistíte to vždy na konci. Příběhy jsou žánrově různorodé, jak už avizuje anotace. Mají zajímavé, leckdy překvapivé nebo potměšilé pointy. Občas s nimi souzníte, občas vás to nutí domýšlet, co by bylo dál. (Komentáře u jednotlivých povídek.) Kniha je parádní, pevnou vazbu zdobí autorčin akvarel, uvnitř je kvalitní bělostný papír, přehledná sazba, prostě je to hmatatelně krásný kousek. Obdivuju jazyk, jímž je to psáno, tu magičnost a náladu, kterou autorka dokáže vtisknout popisům obyčejných věcí. Je to mix pocitů, nálad, barev, světla, tepla a chladu, vlhka a vášně, tísně, úzkosti, únavy, zvědavosti, napětí a tajemství. Povídky jsou zároveň křehké jako její akvarely a zemité jako práce s hlínou. Nudit se rozhodně nebudete. Knížka mi udělala opravdu radost!