Kdepak jsi, krásný světe

Brilantně napsaná kniha. Poslední knížku s takovou frekvencí myšlenek, které mě zasáhly a souzním s nimi bych hodně dlouho dolovala z hlavy. Cokoliv mě v souvislosti s tímto dílkem napadá je jak vystřižené z laciných zvolání na přebalu: "Nejlepší kniha autorky" "Výpověď generace přednesená její mluvčí" Ale toto všechno opravdu je. Je zkomponovaná tak lehce a s nadhledem a stejně tak se čte do posledního písmenka. Zároveň se nedokážu ubránit dojmu, že audiovizuálně by mě to neskutečně nudilo, stejně jako seriál podle její knihy - Rozhovory s přáteli. Ale na papíře? Wow. Fakt mě nic tak dlouho nenutilo zastavit uprostřed stránky a zvolat jaká je to pecka. A to se tam nic tak dramatického neděje, fakt jen obyčejný život, to mi na tom přijde geniální. Ve výsledku je tam celkem důležitá romantická linka. Ale nijak dominantně, účelově. Tak přirozeně se tam naskytne lépe to nejde říct. Moc příjemná kniha, která neoplývá zvraty nebo překvapivým koncem, ale zůstane po ni zaván super čtenářského zážitku. A já osobně nejvyšší hodnocení dávám za desítky momentů v knize se kterýma jsem se ztotožnila na 100% a byly napsané jak pro mě. Asi to bude stejnou generací, což? Krása krása krása

Moje první setkání s touto autorkou a naprosto mě kniha uchvátila. Absolutně jsem nevěděla před čtením do čeho jdu, nečetla jsem si anotaci nic. Příběh 4 lidí, kamarádů, který je tak obyčejný, normální, že vás chytne od začátku do konce. Do knihy jsem se začetla a chtěla jsem číst a číst. Já se už teď těším až si přečtu od autorky první román.

Osobně pokládám tuto knihu zatím za autorčinu nejlepší, i když na druhou stranu nepřichází s ničím novým či překvapivým oproti předchozím. A také ambivalentní pocity přetrvávají. Jsem vrstevnice autorky i jejích hrdinů a není pro mě složité najít si k nim cestu - byť se nedokážu ztotožnit se všemi prezentovanými myšlenkami či názory, rozumím, jaká poselství mají sdělovat i proč. V zásadě si ale myslím, že čtenáře o polovinu mladší nebo výrazně starší tento vztahový příběh "o všem a o ničem" nezasáhne, a to paradoxně právě kvůli důrazu na generační výpověď současných mladých lidí západního světa. Bude zajímavé sledovat, zda se Rooney s případnou další tvorbou vymaní ze škatulky "mluvčí mileniálů".

Úžasná kniha, podle me dostane Sarah Rooney nějakou cenu. Kromě brilantnich myšlenek a vidění současného světa, se kterým naprosto souznim, se autorce podařilo senzačně vykreslit atmosféru příběhu a postav tak, ze zavru oči a vidím je v situaci, o které jsem si před chvílí četla. Takhle psát, to je dar..proto ctu, pro tu kouzlo- dekuji!

Tahle kniha se mi moc líbila. Autorka se mohla více rozepsat a trochu se více zaměřit na minulost Alice a její problémy. Konec mohl být také více rozepsaný. Jinak milá oddechovka.

Trochu mě překvapuje to neustálé omílání, že je to výpověď mileniálů. Pro mě je to univerzální výpověď a právě většina lidí se v tom najde, proto mají knihy Sally Rooneyové takový úspěch. Po pravdě netuším, jak to spisovatelka dělá, vlastně v to není nic zvláštního, ale krásně se to čte, krásně se o tom přemýšlí. Možná ta rovina, kdy sledujeme všechny ty postavy, jak pochybují, jak se odhodlávají k něčemu a kolikrát pak ani neseberou odvahu něco udělat. V kombinaci s dopisy, kde je částečně odhalena motivace a souvislosti to pak krásně zapadá do nějaké ucelené podoby.

Stále v tíme Sally Rooney. Rovnako ako si viem napr. pri spomienke na Murakamiho, Stéfanssona, Nicole Krauss vybaviť určitý pocit z ich písania, mám to už aj pri Sally Rooney. Píše neotrelo, inak a aj keď niekedy balansuje na hrane plytkosti a pózerstva ja to vnímam, že priestor "behind the scenes" necháva na čitateľovi. Okrem toho natrafiť na nesentimentálnu vzťahovú knihu je zriedkavé.

Opravdu takhle přemýšlí moje generace? Čtivě psaná kniha (musela jsem si zvykat na chybějící uvozovky v přímé řeči), kde je příběh prokládaný e-mailovou korespondencí hlavních hrdinek. Ty si ale moc nepíší o tom, jak se mají, ale spíš řeší, kam ten svět spěje. To taky řeší tak nějak pořád a u toho mají strach dovolit si žít a něco prožít. Až nakonec v posledních dvou kapitolách popřou samy sebe a přijdou happy endy v tradičním hávu. Tak já nevím..co to znamená? Nevíme, co se sebou, tak nakonec stejně zopakujeme vzorec generací předešlých. Jen později a prosadíme si možná trochu víc rovnosti? Chtěla bych ještě pokračování “po dětech”. Najdou si čas na úvahy o dělnické třídě a povaze krásy? Přála bych jim to.