Líbí se mi, jak S. Rooney píše a jsem moc ráda, že jsem si přečetla knížku dřív, než se někdy podívám na seriál (jestli vůbec). Psychologický román o mladých lidech, kteří mají svoje problémy, jsou nejistí a citliví a dělají chyby jako všichni "normální lidi", proto bych knihu doporučila mladým i starším, je o čem číst. Málokdy si vypisuji nebo zakládám při čtení pěkná místa a myšlenky (a pak toho lituji), tentokrát jsem to aspoň jednou udělala: "I tak si Connell, poté, co v noci dorazil domů, znovu přečetl poznámky k nové povídce, a uvnitř ho zalila vlna radosti - jako by se díval na skvělý gól, jako šustivý pohyb světla listím, úryvek hudby z okénka projíždějícího auta. Tyhle okamžiky štěstí život nabízí všemu navzdory."

Málokdy shledám čtení příběhu tak charismatické... Prostředí, postavy, atmosféra a společenství mezi lidmi. Přirozenost... Proto chybí i uvozovací přímá řeč, protože by rušila plynulost vyprávění. Nejde si jako hlavní postavu Connella nepředstavit Zaca Efrona a Marianne jako Sophii Marceauovou. Málokdy se mi stává, že přiřadím postavy z knihy ke skutečným umělcům z řad hereckých celebrit. Tentokrát jsem je měl oba před očima. Myslím, že tato představa jen podtrhuje výjimečnost celé knihy. Mnohdy nelogická jednání hlavních postav jsou naprosto skličující a zábavná zároveň. Před vámi se odvíjí příběh plný vášně, vzdoru, bolesti a lásky. Popisy postav a jejich jednání jsou na mistrovské úrovni. Nenásilnost retrospektiv je až geniální. Posoudit studentský život je na každém čtenáři. Ale lásku bychom měli brát jako dogma, bez které je na světě nekonečně smutno...