Objednávka

Čekám, až si pro mě v noci přijdou

Čekám, až si pro mě v noci přijdou
E-kniha Novinka

100 % (3 Hodnocení)

Čekám, až si pro mě v noci přijdou

100 % (3 Hodnocení)

E-kniha - epub, mobi

rok vydání 2024

Ihned ke stažení

Podrobnosti

O knize

Básníkova zpráva o jedné z celosvětově nejakutnějších humanitárních krizí. Mučivé vyprávění o útěku jedné rodiny před genocidou. Přátelé Tahira Hamuta Izgila zmizeli jeden po druhém. Brutální perzekuce ujgurského národa čínskou vládou probíhala už dlouho, v roce 2017 však nabrala děsivých rozměrů. Ujgurové, převážně...
Básníkova zpráva o jedné z celosvětově nejakutnějších humanitárních krizí. Mučivé vyprávění o útěku jedné rodiny před genocidou. Přátelé Tahira Hamuta Izgila zmizeli jeden po druhém. Brutální perzekuce ujgurského národa čínskou vládou probíhala už dlouho, v roce 2017 však nabrala děsivých rozměrů. Ujgurové, převážně muslimská menšina...
Básníkova zpráva o jedné z celosvětově nejakutnějších humanitárních krizí. Mučivé vyprávění o útěku jedné rodiny před genocidou. Přátelé Tahira Hamuta Izgila zmizeli jeden po druhém. Brutální perzekuce ujgurského národa čínskou vládou probíhala už dlouho, v roce 2017 však nabrala děsivých rozměrů. Ujgurové, převážně muslimská menšina obývající západní Čínu, prožívali ozvěnu největších hrůz dvacátého století zesílenou vševědoucím hi-tech dozorem. Přes milion lidí zmizelo v internačních táborech pro muslimské menšiny. Pro Tahira, předního básníka a intelektuála, nebyla perzekuce nic nového. Při pokusu vycestovat do zahraničí v roce 1996 jej policie zadržela a mučila tak dlouho, dokud se nedoznal ke smyšlenému obvinění a neskončil v převýchovném táboře. Přestože tam musel přežít tři roky, nikdy by si nedokázal představit, jak radikální bude o dvacet let později odpověď čínské vlády na ujgurskou otázku. Byl prvním náznakem Tahirův mnohahodinových výslech poté, co si telefonoval s kamarádem básníkem z Nizozemska? Nebo to bylo tehdy, když jeho starého přítele odsoudili na doživotí čistě proto, že volal po dodržování ujgurských občanských práv? Anebo to snad mohl začít tušit, když policie zabavila Ujgurům rádia a nainstalovala rušičky, aby je odřízla od vnějšího světa? Jakmile si Tahir všiml, že se park poblíž jeho domova v podstatě vylidnil, protože většina jeho sousedů skončila za mřížemi, věděl, že si policie může kdykoliv přijít i pro něj. Jednou večer, poté, co jeho dcery usnuly, si vedle dveří položil boty, svetr a kabát, aby mu nebyla zima, kdyby jej policie o půlnoci odvedla. Tahir s manželkou pochopili, že jejich jedinou nadějí je útěk ze země. Čekám, až si pro mě v noci přijdou je příběh politické, společenské a kulturní destrukce vlasti Tahira Hamuta Izgila. Tahir je podle všeho jediným vůdčím ujgurským intelektuálem a spisovatelem, kterému se z Číny od začátku masových internací podařilo uprchnout. Jeho kniha tluče na poplach, aby se svět probral a uvědomil si, jaká katastrofa se odehrává, a je to zároveň pocta jeho přátelům a ostatním Ujgurům, jejichž hlasy byly umlčeny.

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

100%

(3 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

29.5.2024
"Začalo... masové zatýkání. Vlna zatčení byla tak mohutná, že ve stávajících detenčních zařízeních ve městě -- celách na policejních stanicích, vězeních, diagnostických ústavech, pracovních táborech, detoxikačních centrech - brzy nezůstala žádná volná místa. Během několika dní byla řada škol, vládních kanceláří, a dokonce i nemocnic přeměněna na 'školicí střediska' a narychlo vybavena železnými dveřmi,...
"Začalo... masové zatýkání. Vlna zatčení byla tak mohutná, že ve stávajících detenčních zařízeních ve městě -- celách na policejních stanicích, vězeních,...
"Začalo... masové zatýkání. Vlna zatčení byla tak mohutná, že ve stávajících detenčních zařízeních ve městě -- celách na policejních stanicích, vězeních, diagnostických ústavech, pracovních táborech, detoxikačních centrech - brzy nezůstala žádná volná místa. Během několika dní byla řada škol, vládních kanceláří, a dokonce i nemocnic přeměněna na 'školicí střediska' a narychlo vybavena železnými dveřmi, mřížemi na oknech a ostnatým drátem. Proslýchalo se, že v okolí města rostou nová 'školicí střediska', přičemž každé dokáže pojmout desítky tisíc lidí. Všude vládl strach. Lidé říkali, že přišel soudný den." (s. 94) Tahir Hamut Izgil je ujgurský dokumentarista, podnikatel, intelektuál a básník. Je to také člen střední třídy, manžel, otec, syn a kamarád. Je to normální člověk, který vystudoval vysokou školu v Pekingu, kromě ujgurštiny mluví plynně čínsky a odseděl si během studií tři roky v lágru, protože chtěl odjet ze země a studovat v Turecku. Ze své země, která ale není jeho zemí. Jeho země, Sin-Ťiang, je součást Čínské lidové republiky a Čínská lidová republika se tak bojí, že by se etnicky i jazykově odlišní obyvatelé této veliké západní provincie mohli chtít osamostatnit, že už pěkných pár let velice systematicky pracuje na tom, aby k tomu nemohlo dojít. Jak? Nejdřív přišlo postupné přečíslování, kdy se na západ začali stěhovat majoritní Chanové, a pak se šrouby začaly pomaloučku, polehoučku utahovat, žába byla v hrnci a plamen se rozzářil... Represe ujgurského obyvatelstva, ujgurské kultury a jazyka byly zaváděny postupně a Tahir s rodinou udělal nejspíš to samé, co by udělala většina z nás: čekal, co bude. A doufal. Že jich se to nedotkne, že se to přežene, že horší to nebude. Aktuální situace v sin-ťiangských městech silně připomíná Velkého bratra vybaveného tou nejmodernější technikou, jako bonus nemůžete jen tak utéct. Sehnat pas není nic snadného ani levného, o tom, že vám snadno zajistí místo ve "školicí středisku" ani nemluvě. Přesto se Izgilovi nakonec povedlo z Číny s rodinou emigrovat. S vědomím, že svou rodnou zemi, kde něco znamenal a něco vybudoval, kde žila celá jeho rodina a všichni přátelé, nejspíš už nikdy neuvidí. V padesáti letech zamířil do Spojených států, do země, kde nebyl nikdo a jejímž jazykem nemluvil. A tam vyprávěl svůj příběh. V jeho pamětech nenajdete mučivé scény z koncentráků, krev a utrpení, přestože moc dobře víte, že v jeho zemi jsou a lidé v nich trpí a umírají, navždy ztracení vnějšímu světu. Strach a úzkost jsou tu plíživější a děsivější o to, oč bližší svou normálností Tahir člověku je. Genocida je v současné době znovu velice často skloňované slovo - jako lidstvo jsme odsouzení ke zkáze, dokud jsme ochotní a schopní zavírat oči před utrpením druhého, dokud nám krk slouží k tomu, abychom odvraceli zrak místo k tomu, aby nesl uvažující hlavu s ústy schopnými křičet na obranu nejen sebe, ale i druhých. O Ujgurech se u nás nemluví. A přitom bychom měli křičet.
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat