Islám

Ač autorka v prvním odstavci knihy slibovala snahu o objektivní přístup k islámu, tak musím konstatovat, že se jí to nepovedlo. Celá kniha je provázena její předpojatostí a jejími subjektivními poznámkami. Carole Hillenbrand nám nepředkládá pouze fakta, o kterých bychom mohli přemýšlet, ale snaží se i mentorovat. To je za mě hlavní nedostatek knihy, zvlášť když přihlédnem k událostem posledních let. Neobjektivita knihy se nejvíce projevuje při publikování citací z Koránu a hadithu. Autorka se neostýchá části textu, které hovoří ve prospěch myšlenky "islám = náboženství míru", podpořit citacemi veršů a někdy dokonce jednotlivých vět vytržených zcela z kontextu. Taky o těchto tématech dalekosáhle polemizuje. Naproti tomu negativní aspekty islámu shrne obvykle dvěma větama bez citace a s dovětkem, že musíme chápat kontext doby, ve kterém Korán a hadity vznikly. Co mi v knize, která má tak honosný název, dále chybí, je větší zaměření se na historii. Autorka poměrně hezky popsala historii kolem proroka Mohameda a vzniku Koránu + pár desítek let po jeho smrti. Ale tím zdařilá historická vložka téměř končí. Dále už to bere jako z rychlíku a vyzobává jen určité momenty islámské historie a myšlenky jejich význačných osobností. Nečekejte tedy, že se hlouběji dozvíte například o islámském zlatém věku, kdy v této oblasti prosperovala věda a kultura. Období, kdy jsme se mohli oproti světu islámu považovat s tochou nadsázky za barbary. Celou knihu pohřbívá dovětek z roku 2016, kdy autorka již rezignovala na svá úvodní slova o objektivitě. A kohokoliv, kdo imigraci muslimů odmítá, označí za islamofoba (k dnešnímu dni například 65 % Rakušanů). Za zdroj islamofobie autorka označuje strach o ztrátu svého pracovního místa z důvodu globalizace. Taky zde obhajuje myšlenku trestu Evropy za vytáření koloníí v minulosti. Těmito myšlenkami nové levice knihu zcela zbytečně shodila a taky se tím projevil ještě znatelněji její "double-think". V celé knize bojuje za to, aby jsme muslimy chápali jako heterogenni skupinu, která nemá jednotné cíle. Naproti tomu se nebrání co chvíli zcela generalizovat a zjednodušovat západní společnosti. Čekal bych vyváženější přístup. No, na závěr bych doporučil lidem, kteří o islámu ještě žádnou publikaci nečetli, raději knihu "Islám - Náboženství, historie a budoucnost" z vydavatelství Jota, protože jde o mnohem zdařilejší dílo, které se vyhýbá podbarvenému výkladu a nesnaží se vmanévrovat čtenáře do určité pozice.

Moje první kniha s islámskou tematikou. Četl jsem již ovlivněn mediální masáží, kterou vyvolali média v kontextu vzrůstajícího terorismu, jež je spojeno s islámským extremismem. Přes veškerou snahu o nezávislost a pohledu na islám se nedokáži ztotožnit s některými pasážemi knihy. Autorka v každé kapitole obhajuje islám a její náboženské praktiky. Z mého laického pohledu se nejedná o nezávislý pohled na tuto problematiku. Rozumím, že i křesťanství si prošlo svými slabšími chvilkami a určitě nejsem zatvrzelým odpůrcem islámu. Jsem zastáncem, že každý může věřit v jakého boha chce, ale nikdo by neměl v 21. století vynucovat náboženství na státní resp. politické úrovni a už vůbec by ho neměl vynucovat násilím. Pokud se budou jednotlivé náboženství k sobě chovat s respektem, nevidím důvod proč by tyto náboženství nemohli existovat vedle sebe. Bohužel, se ale nedokáži ubránit pocitu, že v Evropě je cítit islámská rozpínavost a nedostatečný respekt k evropské kultuře, který se v budoucnu může stupňovat počtem muslimského obyvatelstva v Evropě. Myslím, že pomyslný míč ke sblížení evropského resp. křesťanského světa a světa islámu je nyní na straně muslimů, tady bych čekal nějaké významné kroky k reformě a silnému odsuzování radikálního islámu. Možná ten problém dělají pouze média, ale bohužel právě ty jsou jedním z hlavních tvůrců vytvářejících naše možná mylné představy a názory. Přes všechny problémy s tím spojené věřím v budoucí pokojné soužití obou náboženství.