Finlay na zabití

,,Co tady vlastně děláš? Já...já jsem tady včera večer na parkovišti něco ztratila. Jako třeba zdravý rozum.“ A v tomto duchu se nese celý děj. Příběh se četl velmi svižně, bláznivá zápletka se mi líbila, je to oddechové a moc zábavné. Budu se těšit na pokračování Finlay a jejích eskapád, které si nenechám ujít.

Hledala jsem nějakou oddechovku a tahle se mi trefila do noty. Spisovatelka, která nestíhá a nezvládá psát, a přitom zoufale potřebuje peníze. Steven byl zprvu padouch, ke konci spíš k politování. Vero je netypické jméno a vyklubala se z ní netypická a velmi schopná společnice matky i jejích dětí. Mafiáni mě vyděsili, ale autorka z toho elegantně vybruslila. V knize se rozjíždí několik linek, pobavila mě hrdinčina sestra Georgie, podobně jako členka domovní hlídky paní Haggertyová. Ano, korektor občas neuhlídal Finlay a Finley, navíc příměr oříškově zelené oči asi taky není úplně běžný, a i tady se kope lopatou, což opravdu nechápu, protože to není první kniha, kde jsem to zaznamenala. Ale to jsou jen rušivé detaily. Pokud přivřete kritické oko a přistoupíte na hlavní cíl, tedy pobavit se a nehloubat, užijete si tohle čtení.