Metro 2035

Závěrečný díl svou "kvalitou" lehce zaostává i za průměrem žánru. Arťom je zpět, to samo o sobě beru jako plus, jen bych v jeho chování (po tom všem co prožil) uvítal i jistý progres, někam blíž k podobě ostříleného mazáka tipu Hunter. Nestalo se, spíš naopak, stal se z něj věčně nic nechápající, neustále se divící, všemi lehce oklamatelný a trošku hloupý zelenáč. Z mnoha frakcí zbyly prakticky jen dvě, komunisti a fašisti. Chápu, že to lidi pořád bere a dobře se o tom píše, ale za mne je to až nudně fádní a o nějaké nápaditosti, jež by tyto frakce poslední díl osvěžili ani nemluvě. Zábavné filozofování z prvního dílu je to tam. Vytratila se hloubka a vlastně i samo filozofování. A kdo by čekal něco zajímavého k vysvětlení základních otázek: Co svět? Co je tam? Proč metro?, nedočká se, nebo alespoň mne v tomhle Dmitry Glukhovsky nijak nedokázal překvapit, ale třeba ani nechtěl a prostě psal tak nějak na jistotu. Abych jen nehanil, pochválím spád druhé poloviny knihy, autor čtenáře dějově přeci jen dokáže strhnou, nedovolí mu knihu odložit a dovede ho bez hluchých míst až do konce.

Kniha dvou rozdílných polovin. Předchozí díl, Metro 2034, byl nemastná a neslaná slátanina a já doufal, že závěr trilogie bude lepší. Ještě v polovině knihy to ovšem vypadalo, že 2035 bude naopak ještě slabší a byl jsem připraven hodnotit pouze dvěma hvězdami. Pryč je atmosféra prvního dílu, kdy si nikdo nemůže být jistý, co na něj v tunelu čeká. Tady se všichni pohybují metrem prakticky bez obtíží. A když se přece jen nějaké vyskytnou, jde to po povrchu. Pryč jsou totiž zákeřní mutanti i příliš jasný sluneční svit. Byl jsem velmi zklamán tím, jaké dějové brnění Arťom dostal. Příběh naprosto ztratil šťávu. Cokoliv špatného se hlavnímu hrdinovi dělo bylo odsouzeno k nezdaru, protože čtenář ví, že na konci kapitoly Arťoma zachrání nějaký stupidní Deus ex machina. Fakt těch zázraků je tu plno. Spousta postav se chová naprosto nelogicky, dialogy jsou zmatené a často nic neřešící. Vytáčely mě absurdně časté pasáže s nedokončenými větami. Opravdu velký špatný. Druhá polovina knihy byla ovšem znatelně odlišná. Místo trapně béčkového akčňáku se posouvá k dystopickému románu s mnoha myšlenkami se kterými se hodně ztotožňuji a jejichž formulace mnou bude ještě nějakou dobu rezonovat. Autor velmi pěkně zaplétá čtenáře do pavučiny propagand a lží, aby v plné nahotě odhalil základy fungování nejspíš nejen postapo společnosti. Myslím, že volbou o něco drsnějšího konce by poselství knihy mohlo být ještě silnější, ale lidé asi opravdu potřebují spíše pohádky. Opravdu jsem nečekal, že mi bude líto, že dávám pouze 3/5, ale kniha jednoduše obsahuje strašně moc pasáží, situací i postav, které autor jednoznačně nezvládl. Proto přetrvávají smíšené pocity, což je rozhodně škoda, protože myšlenky Glukhovsky prezentuje parádní. Celou sérii hodnotím nakonec také jako průměr. Kniha, která by kombinovala atmosféru a akci prvního dílu s poselstvím a myšlenkami toho posledního by byla excelentní.