V tomto díle, situovaném do podzimu 2008, detektivové z kanceláře 141 rozplétali případ, který na první pohled vypadal jako sebevražda. Vyšetřování bylo napínavé, okruh potenciálních pachatelů se postupně zmenšoval až nakonec v sítích detektivů uvízl ten jediný správný. Kniha byla tradičně provázená skvělým humorem sehrané detektivní party vraždařů, jimž tentokrát ve vyšetřování lehce sekundovali kolegové z protidrogovky a z obvodu. Jen mě trochu překvapilo špičkování detektivů Krauze a Chosého v úvodu knihy tím, že obsahově stejný dialog se vyskytl již v jedné z předchozích knih - mám dojem, že to byla Reminiscencia. Nicméně doslechla jsem se, že to byl záměr, aby to poukázalo na to, že se to mělo odehrávat ve stejné době jako vyšetřování probíhající v Reminiscencii. Ať už to bylo tak či onak, nic to neubírá na kvalitě a skvělém zpracování tohoto nového případu, kterému nemůžu dát méně než plný počet bodů ve všech směrech. Už teď se těším na další dánovku, jejíž první náznaky se objevily v poslední kapitole. Poslechla jsem si - jako už vlastně v posledních pár letech standardně - ve formě audioknihy, což je pro mě ještě další benefit plus. Interpretace pana Mňahončáka byla jako obvykle suprová.

Měla jsem chuť na něco, co mě pobaví, ale tak přiměřeně, ne abych se řehtala jako kůň. Což jsem si říkala, že tato kniha to splní, špičkování pánů kriminalistů je vždycky super. Z tohoto pohledu spokojenost. Ta hvězdička dolů je za začátek, kdy přišel Fero a vzpomínali na Lucii. Já vím, bylo to tam potřeba, kvůli souvislosti s aktuálním případem, ale nějak mi to tentokrát nesedlo (jindy jsem s tím problém neměla).