Hriech náš každodenný

A další skvělá kniha mého oblíbence Dominika Dána. Jako obvykle se výborně četla a já ji doporučuji.

Velmi smutné. Přes všechny vtípky kriminalistů a svěží dialogy. Velmi reálné. Přes obligátní první větu: Mesto, príbeh a všetky osoby v tejto knihe sú vymyslené a akákoľvek podobnosť … Velmi čtivé. Přes, nebo možná, díky četbě v originálním „cizím“ jazyce. 95 % (zatím 151 hodnotících s průměrem 90 %). … „Fakt si myslíte, že som blbá?“ „Nííjéé…“ „Tak poďte obaja. Máte šťastie, že blonďáci sa mi odjakživa páčili viac ako čierni! Mala som dvoch…“ „Naraz?“ vyhŕklo Chosému. „Postupne,“ došlo jej, na čo sa jej vlastne spýtal a zahanbene sklonila hlavu a sprisahanecky sa usmiala, „vy ste ale šibal! Samozrejme, že nie naraz! Za našich čias sa také veci, čo dnes filmujú na videokazety, nerobili!“ „Vy pozeráte porno!?“ zhrozil sa Chosé. „Nijéé… opatrovateľka hovorila… a hlavne hulákajte na chodbe! Nech susedia všetko počujú! Hybajte rýchlo dnu!“ Vošli. … Je to prehrešok proti Desatoru Božích prikázaní… poznáš Desatoro?“... „Nie, ale… už som o tom počul od tatu. Raz hovoril mame, že jeden farár niekde stratil bicykel a až keď si spomenul na jedno z Desatora… že Nezosmilníš… tak si spomenul, kde bicykel zabudol…“... … P.S. Chronologicky se v tuto chvíli jedná o 21. díl (z celkových dvaceti osmi), odehrávající se v roce 2002. Vydaný byl jako sedmý v roce 2008.

Příběh velmi emotivní, tragický, děsivý a co je ještě tragičtější, že skutečnost je ještě horší, jak nás sám autor upozorňuje už v prologu. Tentokrát to úplně nedokázaly vyvážit ani vtípky mezi vyšetřovatelskou partou. Velmi obdivuji kriminalisty, jak se s takovýmito případy dokážou vypořádat.

Hřích náš každodenní... Je na každém z Vás, jakou formu čtení série Naše Město od Dominika Dána si zvolíte... Tedy zda budete číst sérii tak, jak ji autor napsal - různé dějové skoky (i několikaroční) mezi jednotlivými díly, nebo četbu chronologickou - v tom případě se koukněte na webové stránky autora, kde je vše krásně uvedeno... Já jsem zvolil četbu chronologickou a nelituji... ;-) Do rukou se Vám momentálně dostal buď napsaný sedmý díl, nebo v druhém případě - chronologicky momentálně díl dvacátý čtvrtý... K samotné knize... Dle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších Dánovek... V průchodu starého domu v centru města je popeláři nalezena zakrvácená mrtvola muže... Při bližším ohledání je zjištěno, že se jedná o mrtvolu chlapce, na jehož těle je nalezeno množství stop po mučení... Vyšetřování případu se ujímá naše parta z kanceláře číslo 141... Máte se nač těšit... ;-) Proslov autora poté, co knihu otevřete... ... Následující stránky budou nechutné. Nectěte je. Pokud se přece jenom rozhodnete a vydržíte až do konce, nevyčítejte mi, že jsem zvrhlý a morbidní, že přeháním, že se snažím zveličovat, že neznám hranice... Nevyčítejte mi, že jsem slušnost a zdravý rozum vyměnil za peníze a pochybnou popularitu a že mi oči zaslepila vidina prchavé slávy. Nevyčítejte mi, prosím, že jsem slepý. Skutečnost je mnohem horší... Za sebe mohu uvést, že jsem rád, že jsem Vaši knihu (a nejenom tuto!) otevřel, přečetl, a že Vám nic nevyčítám... Sice chvílemi hodně těžké a smutné čtení, ale naprosto špičkové!!

Další výborná Dánkova ,tentokrát s opravdu smutným drsným dějem- ještě ,že je proložen humorem.

Tentokrát se jedná o drsný a krutý příběh, protože naše známá mordparta dostala na stůl znásilnění, mučení a vraždu třináctiletého chlapce. Napětí od první do poslední stránky a naštěstí toto smutné a depresivní čtení zlehčí opět vtipné dialogy, Váňa se pořád ještě cpe tlačenkou a Chosého překvapí, že některé jeho milostné hrátky možná nezůstaly bez následků. Jedná se o silný a krutý příběh, i když autor upozorňuje, že skutečnost je mnohem horší. Jedna z nejlepších dánovek.