Studňa

Pro mě trochu slabší díl. Začátek dosti natahovaný, poté teprve přišla na řadu naše partička. Opět skvělé špičkování na pracovišti. Pěstování orchideje, Váňovo zažívání atd., to vše super.

Jak píší mnozí, "Dánovka", jak má být. Zajímavé téma týkající se bezdomovců je stále více aktuálnější. Ale začátek a i děj mi připadal zbytečně natahovaný, a pro mě tudíž ne tak zajímavý, jak v knihách předešlých. Ale samozřejmě ne každému může vyhovovat dané téma.

Chronologicky se tato dánovka překrývá s třemi dalšími: Hriech náš každodenný, Knieža Smrť a Kožené srdce. Vyšetřování se neobvykle protahuje a znovu se dočkáme spojení více případů. Už po dvaadvacáté si kladu stejnou otázku: Co mě na románech z Nášho Mesta tak baví? Těžká otázka, nesnadné hledání odpovědi, ale pokusím se. Hlavní je asi prostředí, postavy, historické pozadí – je to opravdu Naše Město a jsou v něm Naši Lidé. Prostě tomu všemu rozumím, ta místa i tyto typy lidí znám, politické změny posledních desetiletí jsem prožil, je mi to všechno povědomé, blízké a pochopitelné. Skandinávie, Amerika, Evropa, Svět – o všem čtu rád, jsem zvídavý a zvědavý, beru to jako poučení, rád vše vidím na vlastní oči, ale je to stále nějak vzdálené, zprostředkované, cizí. Naopak, ač rodilý Jihočech, v Našem Mestě se cítím jako doma. A za druhé: humor a dialogy. Přesně odposlouchané, třaskavé, pohotové, cynické, někdy přehnaně drsné. Ale opět živé, skutečné, přiléhavé, nezbytné koření dotahující většinu příběhů k dokonalosti. A za třetí a za čtvrté a… dalo by se toho najít mnohem víc, ale to bych musel opakovat něco, co už napsali ve svých komentářích jiní čtenáři, kteří mají práci Dominika Dána rádi stejně jako já. 90% (zatím 135 hodnotících s průměrem 86%). … Mala dvanásť. U žien je to trestné, ale pre whisky požehnaný vek. … „Nííč, ja len, že Oto si dnes ráno nečistil revolver, a keď si prišiel, podával si mu ho zo svojej skrine. Nenápadne, ale podával. Ak si dobre pamätám, tak naposledy dal svoj revolver z ruky v roku tisícosemstošesť po víťazstve Napoleona v Ulánbátare.“ „Napoleon v Ulánbátare nikdy nebol.“ „Ale s tým ostatným súhlasíš, čo?“ „Ty vieš človeka nasrať takto ráno o ôsmej, to treba uznať! … „Bystrica je vybavená,“ zahlásil Chosé. „Čakajú nás. Ako dlho to trvá do Bystrice?“ „Tebe dva dni, lebo po ceste je sedemnásť motorestov a v každom robia čašníčky.“

Pro mě trochu slabší díl. Začátek dosti natahovaný, poté teprve přišla na řadu naše partička. Opět skvělé špičkování na pracovišti. Pěstování orchideje, Váňovo zažívání atd., to vše super.

Jak píší mnozí, "Dánovka", jak má být. Zajímavé téma týkající se bezdomovců je stále více aktuálnější. Ale začátek a i děj mi připadal zbytečně natahovaný, a pro mě tudíž ne tak zajímavý, jak v knihách předešlých. Ale samozřejmě ne každému může vyhovovat dané téma.

Ze začátku mi připadal tento příběh zdlouhavý,ale pak se rozjel a nemohla jsem se odtrhnout.Tentokrát se opět detektivové Krauz a Chosé vydají po stopách pachatele,který svou oběť vhodil do septiku a oni musí rozplést případ,který sahá až do daleké minulosti. Vedle všeho pátrání nahlédneme i do soukromého života Richarda Krauze,který je šťastně ženatý. To Chosé ten hledá stále tu pravou.Tyto dva skvěle doplňuje jejich kolegyně Petra a jejich černý humor,který mě baví.