"Pokud byl Brusel otevřenou knihou, pak to byl komiks."
Koupila jsem na základě zdejších komentářů, resp. zdejšího celkem kladného hodnocení, aniž bych se nějak podrobně zabývala obsahem. Když jsem si konečně vyšetřila dostatek času na přečtení téhle přímou řečí nijak neoplývající knihy, byla jsem fakticky v šoku. Tolik "bruselských" podrobností, tolik sarkastických poznámek na téma (ne)fungování...
"Pokud byl Brusel otevřenou knihou, pak to byl komiks."
Koupila jsem na základě zdejších komentářů, resp. zdejšího celkem kladného hodnocení, aniž bych se nějak...
"Pokud byl Brusel otevřenou knihou, pak to byl komiks."
Koupila jsem na základě zdejších komentářů, resp. zdejšího celkem kladného hodnocení, aniž bych se nějak podrobně zabývala obsahem. Když jsem si konečně vyšetřila dostatek času na přečtení téhle přímou řečí nijak neoplývající knihy, byla jsem fakticky v šoku. Tolik "bruselských" podrobností, tolik sarkastických poznámek na téma (ne)fungování unijních struktur, samotná forma románu, to vše mě doslova posadilo na zadek.
Je to velkolepý projekt - jak jinak, když jeho předmětem je velkolepá idea sjednocené Evropy! Realizací této skvělé myšlenky však byli pohříchu pověřeni lidé, a to jsou, jak známo, tvorové chybující, někdy váhaví, někdy dokonce úplatní, a vesměs nacionalisté, jako správní zástupci svých národních států.
Pravda, soudím, že tak ve třech čtvrtinách začal autorovi trochu docházet dech a příběh mírně ztrácel na obrátkách, ale to bych ještě skousla. Mnohem víc mi vadila zdejší cizojazyčnost - možná nepatřím do správné skupiny čtenářů, možná autor cílil na polygloty. (Anebo spoléhal na překladatele?)
Já si ale stěží poradím s angličtinou, trochu porozumím i jednoduché polštině, hůř už jsem na tom s latinou, ještě hůř s francouzštinou, stěží poznám vlámštinu a sice poznám, ale vůbec nepoberu řečtinu. (Aspoň že tam nebyla čínština, nebo prostě obrázkové písmo!) Všechny tyto jazyky se tady objeví, jenže slovník nebo vysvětlivky žádné.
Možná není porozumění těmto větám nezbytné, ale potom je přece autor do knihy nemusel vůbec zařazovat! Anebo tam svůj význam mají, ale potom bych si prosila překlad. Vždyť o několik desítek stran dále se dočtu: "Problém s cizími jazyky, jak Erhart věděl, pokud je člověk neovládá aspoň jako macešštinu, je v tom, že člověk vždycky říká jen to, co dokáže říct, a ne to, co chce říct."
I tak jsem velice ráda, že jsem se s knihou potkala, a určitě ji budu doporučovat, ale spíše náročnějším čtenářům. Opět jsem zde narazila na Abelarda a Heloisu, smilnící přímo na oltáři Notre-Dame (tak kde je pravda a kdo ji bude hledat?); skvělé byly bruselské cyklistické etudy (EU Cycling Group a němečtí úředníci fakt boží!!!); úvahy o nevhodnosti formulace "řecký záchranný deštník" a obecně o řecké roli v EU, a mnoho dalších zajímavostí. Odkazy na české prostředí mě také velmi překvapily a v osobě Bohumila Smékala mi okamžitě naskakoval Bohumil Vostal, někdejší zahraniční zpravodaj ČT v Bruselu.
Já sama sobě časem naordinuju druhé přečtení, a to nedělám často.
"Erhart věděl, že lobbisté nejsou nutně cynici, ne všichni. Skutečně věří tomu, co říkají, zaprvé proto, že se nic jiného nenaučili, a zadruhé, protože se tím naučili vydělávat peníze. Jejich mantra je dobře placená, ostatní méně nebo vůbec ne. Taková je aspoň zkušenost. Člověku nelze vytýkat, že usiluje o blahobyt, ani to, že usiluje o bohatství, jedno ale ano: je-li prodejný. A to oni jsou. Objektivně. Svou ignorancí vůči ideám, které nezapadají do schématu, za jehož obhajobu jsou placeni."
Číst více
Číst více