Hlavní město

Skvělá sonda do současného evropského myšlení z pohledu jedinců z různých národů a prostředí, soustředěných v jednom městě - v tom hlavním - kde se rozhoduje, plánuje, intrikuje, lobbuje a tvoří vizáž Evropské Unie. A přitom se pomalu zapomíná na fundament, tu původní myšlenku, která vznik tohoto společenství podnítila. Tohle není odpočinkové čtení. Po dlouhé době můžu říct, že se mi do rukou dostalo dílo, které naplňuje mou představu románu jako literárního žánru.

Knížka se mi moc líbila. :) Je to možná tím, že jsem v Bruselu nějaký ten rok pracovala a město a evropskou hantýrku znám a autor ji v knize velmi dobře reflektoval. Nevadilo mi ani střídání dějů a myšlenek jednotlivých postav. Za mě fakt dobrá a zajímavá knížka.

Jde napsat čtivý a vtipný román o bruselských úřednících, připravujících na ubíjejících poradách slavnost k 50. výročí evropského projektu? Robert Menasse to kupodivu dokázal a dal lidskou tvář unijní administrativě, skrytou běžnému lidu pod mlhou stereotypů. Dějově to příliš strhující není, jsou to spíše načrtnuté příběhy různých obyvatel deštivé (ne)metropole Evropy, kteří jsou v různých fázích (ne)naplnění svých životů. Kniha ale nestojí na jednom silném příběhu, spíše je to mozaika lidských osudů skrytých za zdmi monolitických paláců unijních institucí. Autor do nich během šesti let pronikl velmi hluboko a „bruselští byrokraté“ v románu ožívají coby inteligentní, vzdělaní a jazykově vybavení lidé, mezi nimiž jsou idealisté, pragmatici i kariéristé, ale nakonec je všechny vede idea sjednocené Evropy. Problém daleko spíše představují politici, protože „konkurující národní státy spojené do unie blokují evropskou politiku i státní politiku“. Menasse na jednu stranu vzdává hold evropskému projektu jako tečce za válkami (a v konečném důsledku Osvětimí), na druhou stranu ale tepe jeho reálné fungování (podobně to mimochodem vyjadřoval i Václav Havel ve svých projevech k Evropskému parlamentu). Tuto vleklou krizi, spojenou s politickou neakceschopností a zbytněnou regulací, jistě neukončí „more of the same“, leč nezdá se, že by někdo nabízel cestu ze začarovaného kruhu… Knihou se také prolínají poněkud pochmurné úvahy o stárnutí a umírání, o lidském údělu a snaze zanechat stopu na tomto světě při jediné šanci, kterou k tomu máme. Objevují se v ní znepokojivé historické okamžiky jako zástupy běženců na dálnici mezi Vídní a Budapeští nebo teroristický útok na stanici Maalbeek v bruselském metru. Současně je ale plná drobných legrácek, postav na hraně karikatury a groteskních momentů, třeba prase pobíhající po městě nebo epizoda s teplým (německým!) spodním prádlem při cestě do Osvětimi. Kdo trochu zná Brusel, četbu si užije o to více. (9/10)

Knížka se mi moc líbila. :) Je to možná tím, že jsem v Bruselu nějaký ten rok pracovala a město a evropskou hantýrku znám a autor ji v knize velmi dobře reflektoval. Nevadilo mi ani střídání dějů a myšlenek jednotlivých postav. Za mě fakt dobrá a zajímavá knížka.

Skvělá sonda do současného evropského myšlení z pohledu jedinců z různých národů a prostředí, soustředěných v jednom městě - v tom hlavním - kde se rozhoduje, plánuje, intrikuje, lobbuje a tvoří vizáž Evropské Unie. A přitom se pomalu zapomíná na fundament, tu původní myšlenku, která vznik tohoto společenství podnítila. Tohle není odpočinkové čtení. Po dlouhé době můžu říct, že se mi do rukou dostalo dílo, které naplňuje mou představu románu jako literárního žánru.