Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáří dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.

Bezvadná studie charakterů a psychologie postav, původní psychologický román, mistrovské dílo. Konečně jsem se dostala k tomuto Dostojevskému počinu, je to moje první kniha od něj, jsem uchvácena. Tolik rozmanitých, zbídačených, dobrých i špatných postav, tolik vnitřních monologů, intrik a napjatých dialogů; zobrazení tehdejší kruté reality a pohrávání si s myšlenkou míry špatnosti zločinu a napoleonské velikosti... Po dočtení jsem měla zahlcenou hlavu, pořád ještě mám, co k tomu už dodat.