Zločin a trest

Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáří dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.

Tak jsem se konečně dostala k Dostojevskému, donekonečna vychvalovaný autor a právem. Čekala jsem velice hutný a těžko přístupný text poplatný své době (což by mě vůbec neodradilo), ale tato kniha předčila veškerá má očekávání. Je to neuvěřitelně čtivě napsané, snad i více jak současná literatura, a ač je příběh v podstatě velmi jednoduchý a stojí na místě, těch 600 stran jsem jen hltala a nevadilo by mi, kdyby byla kniha i delší (ale takto je to akorát). Psychologie postav zde stojí samozřejmě na prvním místě, o tom celá tato kniha je, ale nebudu se rozepisovat, to zde už mnohem lépe popsali ostatní... Zkrátka je to mistrovské dílo. Vůbec mě nepřekvapuje, že Dostojevskij měl a stále má takový výrazný vliv na (nejen) literaturu. Každá postava je velmi dobře vykreslená, samozřejmě Raskolnikov je zde hlavní hvězdou a jeho vnitřní muka mě dost bavilo pozorovat. Je to opravdu zvláštní týpeček a ani po dočtení knihy mu stále úplně nerozumím a to je v pořádku. Jeho mentální souboje s Porfirijem považuji za vrchol této knihy (ale zajímavých momentů bylo opravdu dost). Ženské postavy taky měly své vlastní osobnosti a zastávaly v příběhu důležité role, zejména Avdoťja mě velmi zaujala. Pokud bych se měla pokusit najít něco, co vytknout, týkalo by se to vztahu Rodiona a Soni. Jejich sblížení mi přišlo až moc rychlé, nečekané a nepravděpodobné. Ale budiž, postavy zastávají také symbolickou a metaforickou funkci, tudíž to přijímám. Razumichin je další postava, kterou jsem si oblíbila. Trochu naivní, ale chytrý dobrák a Raskolnikovův jediný přítel, který ho vždy vytáhne ze šlamastyky. Takového kamaráda by si přál každý a Raskolnikov má na takové lidi jenom štěstí. O to horší se v kontrastu s nimi jeví jeho povaha a činy. O této knize by se dalo povídat hodiny. Rozhodně to nebude poslední dílko, které si od Dostojevského přečtu, jako vstupní bod je to perfektní a doporučuji ostatním prvočtenářům. Ještě poznámka k vydání od Rybky, 2022 - nepřestávejte vydávat klasiky v takovém formátu, prosím. S ilustracemi je to naprosto nádherný prožitek a já potřebuji víc. Děkuji.