Žert

No, tak to byla ale opravdu výzva. Kdyby se jednalo o nějaké současné dílo, tak bych to asi ztrhal po všech stránkách, možná ani nedočetl. Jestli něco nedávám, tak to je tento rozvleklý způsob vypravování děje. Měl jsem při čtení pocit, jako bych poslouchal audioknihu v podání někoho, kdo knihu pomaloučku, monotónně a bez jakékoli ambice na intonaci odříkává. Tak nějak se mi to četlo, což je teda můj problém, ale čtivost je pro mě důležitý faktor, protože čtení má být zábava nikoli trápení. A hodně pasáží (za všechny asi exkurze do teorie dějin moravské lidové písně nebo Jízda králů, ale zdaleka to nebylo jen toto) bylo prostě tragických. Rozvleklost pak naprosto zabíjí i části, kde nějaký děj je, jako příklad za všechny situaci, kdy Ludvík akčně prohledává místnosti a hledá Helenu, ale autor nemá problém tam hodit meditační odstavec na téma, jak na Ludvíka působí kovový věšák, který potkal v jedné místnosti. Vlastní děj ukazuje poměry ve společnosti v nějakých padesátých letech a přerod hlavního hrdiny z pohodového mladého komunisty na ani vlastně nevím co. Začne to jakýmsi "žertem", který mě osobně úplně nerozesmál, kdy hlavní hrdina (idiot) pošle svému objektu lásky (nadšené mladé komunistce) pohlednici, kam namlátí pár nesouvislých vět, jedna z nich oslavuje Trockého (sice jsem socializmus částečně zažil, ale i tak jsem musel na wikipedii, abych zjistil, co to sakra vlastně bylo a zjištění, že to byl odpůrce aktuálně největšího diktátora mi pak s tím "žertem" fakt nesedělo, dneska se taky nesmí psát na síti úplně všechno...) a pak se diví, že tu otevřenou pohlednici četl i někdo jiný a nevyhodnotil ji jako legraci k popukání a že to v té době má i nějaké následky. No a následují uspávací popisy dalších životních etap, vyloučení ze strany, vojna v dolech (ocenil jsem větší realističnost ptp než u švandrlíka), další život, jakási pomsta co se změní spíše na vlastní gól, další a další exkurze do lidových tradic, rozvleklý konec plný úvah nad životem ... Já chápu, že je to jakési svědectví, chápu, že způsob sdělení prostě není pro každého, a proto tuto knížku nebudu odpadovat, ale jdu si zlepšit náladu něčím, co se dá normálně číst.

Kniha se v Evropě proslavila především svým plastickým a sžíravě kritickým popisem „doby kultu“ v poválečném Československu. To ale rozhodně není největší devizou Žertu. Ten je totiž hlavně výtečným románem, který pomocí poutavé zápletky, stylisticky bravurně rozrůzněnému vyprávění jednotlivých dílů a suverénní práci s jazykem říká opravdu mnoho o lidech, jejich vztazích, tužbách a hlavně emocích – lásce a nenávisti, mstě a odpuštění. Několik lidských osudů se v různých místech a časech proplétá, až je cesta svede do slováckého maloměsta. Když Ludvík pozoruje Jízdu králů, nachází pro ni slovo „nebohost“. To přitom dokonale vystihuje i jeho životní osud a především mstitelskou misi, kterou jel do svého rodného města vykonat na choti svého nenáviděného „kata“ z minulosti. Pak i sám prozře: „Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti je to právě naopak. Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno.“ Krátce řečeno, velmi silná kniha s řadou chytrých postřehů. (10/10)