Valčík na rozloučenou

Souhlasím s autorem v doslovu, že každá kniha by se měla číst ve správnou dobu. Bohužel se ke mně toto dílo dostalo až teď a tak mohu pouze, jako ostatně ve všech jeho pracích, obdivovat filosofické úvahy, kterých zde však není až tak mnoho. Smutek a naději z emigrace sice oceňuji a popis reálií socialistické totality také považuji za výstižné, ale už se mi to tak hluboce nedotýká, jako by to mohlo být třeba tak v 70. letech 20. století. Mistrovské dílo to tedy je, ale taky už tak trochu nudné, něco jako klasická povinná četba.

Kunderovy postavy tančí valčík na rozloučenou .... i když každý z nich po svém.... Kniha je plná ironie - ale i smutku... V místě.kde se léčí ženská neplodnost dochází k nechtěnému otcovství ..... i toto je životní osud.... Zaujaly mne pasáže o životě v pojetí Heroda oproti postavě Ježíše : " je třeba jen jednoho jediného, aby stálo za to žít : milovat se navzájem.... " Líbila se mi postava i názory Bertlefa ....ovšem poněkud zvláštní bylo jednání dr.Škréty ....a jeho role stvořitele.... A postava Jakuba se záhadnou tabletou a odjezdem.... ....v této chvíli věděl ,že odjíždí zesvé jediné vlasti a že žádná jiná není.... Za přečtení určitě stojí i doslov Elisabeth Pochoda ....i závěrečné slovo autora : ....román jsem dopsal v době,kdy se mi o emigraci ani nesnilo.... ....bylj sem naopak hluboce přesvědčen, že patřím k těm, co by nebyli nikdy s to žít mimo svou vlast .... Ráda jsem se opět setkala s myšlenkami svého oblíbeného autora .... ale rozhodně netančím valčík na rozloučenou....k jeho dílům se budu vracet.... .....