Můj Janáček

Bravurní!! Možná z mých slov zazní příliš chvály a snad i obdivu, který by mohl hraničit s neobjektivním hodnocením knihy. Ale prosím o shovívavost a zamyšlení. Odvaha vydat knížku sestavenou z publikovaných článků ve francouzském tisku a jednoho rozhovoru pro Český rozhlas? Nikoliv. Nutnost a zkušenost nakladatelství Atlantis v Brně. Prezentace geniality Kunderova formátu je zde nanejvýš zjevná. Úroveň jednotlivých statí lze jen obdivovat. Naléhavost, s jakou propletl Kundera román, prózu a nejen Janáčkovu operu, je až uhrančivá. Čtete s obdivem, jeho až vědecký pohled je průzračně přijatelný laikovi a zároveň jej obohacuje o obzory, kam by jako hudební nýmand neměl možnost nahlédnout. Rozbor Hemingwayovy povídky a nahlížení na Janáčkovu hudbu charakterizuje jeho moudrost a zkušenost a netušený kulturní rozhled. Zmínit Hemingwayovu povídku je nezbytné. Jde o nejsilnější část knihy, při které Kundera plynule přechází v obdiv Janáčkově tvorbě. Stylově dokonalý přerod od prózy k hudbě vyvolává až euforickou radost z literární kvality. Na nemnoha stranách lze nalézt maximum možného z oblasti literární a hudební teorie. Dogmatická neměnnost Kunderových slov ve vás bude rezonovat ještě dlouho po jejich přečtení. Ve své podstatě reklama na Janáčka. Ovšem nenásilná a s virtuozitou podaná...

Tuto knihu jsem si vybral ke čtení hlavně proto, že jsem nedávno napsal článek o tom, jak Janáček kdysi hrál v našem kostele a vyučoval ve své brněnské varhanické škole jednoho našeho občana, který potom dokonce varhany vyráběl. Trochu se stydím, ale svůj vztah k opeře jsem vyjádřil kdysi dávno ve škole, když jsme jeli do brněnského divadla na Prodanou nevěstu. Po prvním dějství jsme s několika spolužáky a spolužačkami usoudili, že stačilo a šli jsme poznávat noční Brno. Někdo nás nabonzoval, takže z toho byl velký průšvih. Jako operou prakticky nepolíbený jsem na některé pasáže (s prominutím) čuměl jako pr..l z houští. Mám však natolik empatie, že dovedu pochopit a uznat, že se někteří z vás budou rozplývat nad poznámkou, že operu nelze ukončit žábou. Osobně bych v tom žádný problém neviděl. Musím se také přiznat, že některé myšlenky autora jsou nad moje inteligenční schopnosti. Co nadělám. Přesto jsem knihu četl poctivě, něco i dvakrát. Dokonce jsem dokázal rozlišit pastorkyni od pastorku. Co jsem například úplně nepobral je to, že píše o Janáčkovi, ale pořád tam plete Hemingwaye a Dostojevského. Pak také, když mluví o opeře Liška Bystrouška, poznamenává, že jde o dílo bez velkých uměleckých kvalit. Tak snad to psal podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka. Osobně se domnívám, že udělat z toho umělecké veledílo, tak by to stálo za "hádvěó" Resumé. Bylo to moc fajn poučné počtení a rozhodně si od MK brzy zase něco přečtu.