Zaklínač VI. Věž vlaštovky

Úžasná jízda. Člověk by snad řekl, že je to už nemožné, ale Sapkowski se překonal... žádná z linek mi tentokrát ani trochu nevadila. Nechápu jak mohl autor pracovat s tolika časovými liniemi a množstvím vypravěčů aniž by se ztratil. Škoda, že mi čtení protnula téměř pracovní čtrnácti denní dovolená a tím pádem se mi čtení o dost protáhlo. Napínavé od začátku do konce, zajímavé vsuvky ze světa Zaklínače i příběhy vedlejších postav (např. o králi Koviru). Už teď mě mrzí, že mě od konce dělí poslední kniha (Bouři mečů nepočítám). Ale i díky CD Projektu RED se do tohoto světa jistě ještě mnohokrát vrátím...

Ságu čtu znovu po 11 letech a všímám si jak jinak na mě působí. Tehdy jsem byl uchvácen atmosférou, která přebila úplně všechny literární nedostatky. Nyní si všímám nuancí, které mi kdysi unikly, ale jsem zas víc kritičtější. Překvapilo mě jak první dva díly mají otevřené konce a bez pointy vyznívají trochu do prázdna. Třetí díl zas i přes povedenou pointu ztrácel v ději a napětí. Zde je konečně všechno. Od začátku se děj střídá mezi vyprávěním Ciri a zoufalým Geraltovým putováním. Sapkowski přechází z vyprávění do minulosti a zpět do přítomné doby jednotlivých postav. Příběh tak vidíme z různých pohledů a v různém čase. Během čtení mě postupně začla rušit Sapkowského parodie na fantasy, kde neohrožení hrdinové putují navzdory všem překážkám. To Geraltovi se nedaří nic. Žádný nepřemožitelný hrdina. Šílené putování válečným územím naštěstí končí a objevují se první konkrétní cíle. A opět se nedaří. Štěstí, které mají nepřemožitelní hrdinové se reálných lidí netýká. A ani zaklínačů. Na válku proti osudu ani Geraltovy schopnosti nestačí. Ke konci knihy se objevuje dějová linka čarodějky Yennefer a různé části příběhu tak do sebe začínají víc zapadat. Věž vlaštovky se mi tak zdá lepší než předchozí díl. Část věnovaná Geraltovi má opět spád a kniha má perfektní závěr. Zlověstné atmosféře napomáhají psychopatické záporné postavy. Na škodu je tak jen občasná rozvláčnost. 90%

"Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu…" Příběh pokračuje tam, kde skončila předchozí kniha. Po událostech na Thaneddu nabírá děj rychlý spád. Ciri utíká před jistou smrtí, Geralt se ji snaží najít. Jednotlivé dějové linie se retrospektivně prolínají, místy trochu zmateně a je třeba udržovat neustále pozornost. Velké množství jak kladných, tak záporných postav to moc neulehčuje. Nicméně všechny střípky do sebe perfektně zapadají a celý příběh je gradován až do epického finiše, který nejenže nadchne, ale rovněž i dojme a napne na budoucí dění. Jediná výtka směřuje ke Geraltově příběhové linii - je jí zoufale málo!