Zaklínač VI. - Věž vlaštovky

Nesnáze Ciri nemají konce. Dostane se do rukou krutého nájemného vraha a lovce lidí Bonharta, který ji nejdříve chce využít pro své podlé cíle ve válečné aréně, nakonec se ale rozhodne prodat ji tomu, kdo zaplatí více. Nicméně Ciri se podaří utéct a honička na ní pokračuje. Mezitím sledujeme osudy Geralta a Yennefer, kteří také nemají na růžích ustláno. Vynikající napínavé dobrodružství ve světě Zaklínače pokračuje.

Ságu čtu znovu po 11 letech a všímám si jak jinak na mě působí. Tehdy jsem byl uchvácen atmosférou, která přebila úplně všechny literární nedostatky. Nyní si všímám nuancí, které mi kdysi unikly, ale jsem zas víc kritičtější. Překvapilo mě jak první dva díly mají otevřené konce a bez pointy vyznívají trochu do prázdna. Třetí díl zas i přes povedenou pointu ztrácel v ději a napětí. Zde je konečně všechno. Od začátku se děj střídá mezi vyprávěním Ciri a zoufalým Geraltovým putováním. Sapkowski přechází z vyprávění do minulosti a zpět do přítomné doby jednotlivých postav. Příběh tak vidíme z různých pohledů a v různém čase. Během čtení mě postupně začla rušit Sapkowského parodie na fantasy, kde neohrožení hrdinové putují navzdory všem překážkám. To Geraltovi se nedaří nic. Žádný nepřemožitelný hrdina. Šílené putování válečným územím naštěstí končí a objevují se první konkrétní cíle. A opět se nedaří. Štěstí, které mají nepřemožitelní hrdinové se reálných lidí netýká. A ani zaklínačů. Na válku proti osudu ani Geraltovy schopnosti nestačí. Ke konci knihy se objevuje dějová linka čarodějky Yennefer a různé části příběhu tak do sebe začínají víc zapadat. Věž vlaštovky se mi tak zdá lepší než předchozí díl. Část věnovaná Geraltovi má opět spád a kniha má perfektní závěr. Zlověstné atmosféře napomáhají psychopatické záporné postavy. Na škodu je tak jen občasná rozvláčnost. 90%