Zaklínač III. Krev elfů

65/2025: 20. - 23.10. Po dvou knihách, souboru povídek, se vrháme do ucelenějšího děje. Ačkoliv je tempo pomalé a až tak moc se toho neděje, tak kniha je čtivá a udržuje napětí a nádech tajemství a očekávání budoucí hrozby. V knize je poodhalen lehký nádech politické situace za možný motiv jednotlivých postav, který bude ovlivňovat děj a cesty našich hrdinů. Vše je jen zlehka načrtnuto a dle mě jsou v knize více ukázány a prohloubeny charaktery postav a vztahy mezi nimi. A co mi utkvělo v paměti nejvíc? Dopis/odpověď Yen pro Geralta - to je přímo mistrovsky napsané. Ošívala bych se i za Geralta. Kam se hrabe se svým jazykem Marigold. Ke knižní sáze ráda poslouchám zaklínačské písničky od Deloraine (i když to není hudební žánr, který bych běžně poslouchala). Možná takový tip pro další fanoušky zaklínače ;) . A já jdu číst další díl.

Zvolna se zde rozjíždí snad pěkný příběh, z velké části sice zatím dost pubertální, ale pěkný, kterým ovšem v mých očích Andrzej Sapkowski trochu hyzdí žánr fantasy. Je jasné, že mi Sapkowského fantasy svět k srdci nepřirostl a asi už nepřiroste, přesto se snažím knihu za knihou (už jen pro samotnou zkušenost) zjistit proč. V prvních povídkových knihách jsem dával vinu samotnému subžánru Hrdinské fantasy, jež se soustředí na hrdinu a zanedbává svět, ale zde už není hrdina zdaleka tak výrazný, ale svět mi přijde stále zanedbaný. Vzniká u mne dojem, jakoby autor svůj promyšlený příběh, jen tak pro větší úspěch "obskládal" světem fantasy, do nějž "skládá" co mu přijde pod nos, často bez soudržnosti a pravidel. Proto jsem nabyl dojmu, že postava, frakce, kouzlo či předmět je v knize mnohdy jen z estetických důvodů, které mají za úkol verbovat čtenáře do šířky... no a já jsem holt asi víc v hloubce. Co mě u Zaklínače tedy stále drží? Zatím jen příběhový spád a spisovatelský um, který knihy nepostrádají. Pokud tohle vydrží, vydržím i ze zvědavosti Já.