Vojna svetov

H.G.Wells je řazen mezi zakladatele žánru sci-fi. Podobně jako jeho předchůdce Jules Verne byl obdařen představivostí ve své době nevídanou. I když jsou dnes některé pasáže Války světů pro někoho k pousmání, je potřeba zohlednit rok vydání knihy - 1898. Autorova vize napadení Země jinou (vyspělejší) civilizací dává podnět k zamyšlení nad mnoha zásadními otázkami. Především však zbavuje člověka jeho výsadního postavení jako pána veškerého tvorstva, a to nejen na planetě Zemi, ale v celém vesmíru. Válka světů je mimořádné, dnes již klasické dílo, které inspirovalo další generace autorů sci-fi žánru.

Vědec Stephen Hawking prohlásil, že je velice nepravděpodobné, že by někdy na naší planetě mohly přistát bytosti z jiných částí vesmíru. A poté dodal, že pokud by se to, i proti všem předpokladům, přeci jenom stalo, byl by to náš konec. Tak jako tomu bylo nesčíslněkrát v dějinách lidstva, kdy vyspělejší civilizace zlikvidovala tu méně vyvinutou, tak i případní vetřelci budou, stejně jako ve Wellsově knize, ryzími dobyvateli. Vím, že to ode mne, masožravce, který má už léta k veganství daleko, asi vyzní pokrytecky, ale na románu mne nejvíce zaujaly tyto pasáže: "Marťané nepřijímali potravu, nezažívali ji. Odebrali namísto toho čerstvou krev jiným tvorům a vstříkali si ji přímo do žil. Sám jsem tuto operaci viděl proběhnout, ovšem popisovat podrobně to, nač jsem se nevydržel ani dívat, stejně nedokážu, ať třeba působím přecitlivěle. Zatím jen tolik, že krev získaná z dosud žijícího tvora, ponejvíce člověka, byla zaváděna malou kanylou přímo do orgánu příjemce. Sama taková představa nám připadá strašlivě odpudivá, nicméně si myslím, že bychom měli mít na paměti, jak odporně by asi působila naše konzumace masa na inteligentního králíka." Takovéto postřehy se v knize opakují- zhýčkané lidstvo žije v přesvědčení o své výjimečnosti a nadvládě nad ostatními tvory, ale z této iluze může být kdykoliv brutálně probuzeno. Kdyby k invazi vetřelců skutečně došlo a my se stali potravou pro chladné, bezcitné a mnohem inteligentnější tvory než jsme my, mohli bychom si stěžovat? Nebo bychom jenom poznali, jaké je to, co provádíme třeba dobytku na jatkách? Tak tyto myšlenky mne napadaly při četbě Války světů a myslím, že se jich jen tak nezbavím. Ještě jedna taková kniha a stanu se zase vegetariánem. A ještě pár slov ke knize samotné: je čtivá, napínavá a na svou dobu skutečně převratná. Takový lepší, dospělejší Jules Verne. Doporučuji k přečtení! A dobrou chuť...

Byl jsem hodně zvědavý, protože číst sci-fi z konce 19. století vnímám téměř jako raritu. Navíc je to opravdová klasika žánru, čili pro mě osobně povinnost. Ale v dnešní době to nějak nefunguje. Nebo spíš na mě to moc nefunguje. Připadalo mi v nadsázce, jako bych četl průvodce okolí Londýna z konce viktoriánského období, během válečného konfliktu s mimozemskou civilizací. Konfliktu, jenž směřoval k porážce a podrobení lidstva. Nakonec jsem přistoupil na autorovu hru a překonal jsem zjevnou nechuť k dalšímu čtení. A jsem rád, že jsem vytrval poněvadž můj náhled na knihu se s blížícím se koncem měnil. Klidně i přiznám, že mě konec překvapil. Ke knize mě přivedlo i to, co se kolem ní událo. Příhoda s panikou způsobenou ve Spojených státech převedením příběhu do podoby rozhlasové hry v podání legendárního Orsona Wellese mě dokonce fascinuje o něco víc, než samotná kniha. I z toho důvodu příliš nechápu zvažovaný soudní spor Wells kontra Welles, ke kterému nakonec nedošlo.