The War of the Worlds

Ačkoli se hlavní hrdina románu stal očitým svědkem marťanské invaze, líčí ji z netečného odstupu nezúčastněného pozorovatele, který se stejnou odměřeností zaznamenává jak ničivý postup mimozemšťanů, tak vlastní vnitřní pochody. Líčení hrůz nenadálého vpádu krvežíznivých hlavonožců se přede mnou odvíjelo jako němá zpravodajská reportáž bez hudebního doprovodu, zato s únavně podrobným komentářem, který by znepokojil snad jen obyvatele dotčených míst, jež jsem nenavštívil ani prstem na mapě. Že si Wells poctivě projel lokace svého románu na kole, tak pro mě zůstává pouhou biografickou anekdotou. Třebaže je vypravěč filosofem, zabývajícím se otázkami etiky, nesehrává jeho povolání v románu zásadnější úlohu; hrdina totiž nečelí palčivé nutnosti činit těžká rozhodnutí ani se nevypořádává s jejich následky, nemusí zásadním způsobem přehodnocovat své postoje ani náhle čelit vlastním předsudkům, nasvíceným oslepující žáří marťanských paprskometů, nýbrž jen rozvíjí očividné úvahy na téma iluzorního postavení člověka jako pána tvorstva. Wellsovo novátorství, dopad jeho románu na dobovou kulturní scénu a další vliv na její utváření bych možná dokázal docenit v postavení literárního historika, jako pouhý čtenář k nim ovšem zůstávám lhostejný, protože samotnou četbu Války světů nečiní o nic záživnější.