Vám teď věnuji své ticho

Poslední román peruánského spisovatele Maria Vargase Llosy (1936–2025), nositele Nobelovy ceny za literaturu (2010), vyšel v originále v roce 2023 a v českém překladu nese název Vám teď věnuji své ticho. Jeho hlavním tématem je hudba, konkrétně kreolský valčík, a román je Vargas Llosovým vyznáním lásky ke kreolské hudbě, která ho provází po celý život. Zároveň se v tomto díle opět vrací do rodného Peru, když se řada jeho předchozích děl odehrávala jinde a sám autor žil po různá delší období ve Španělsku či Francii. Jak je pro tohoto věhlasného autora typické, liché a sudé kapitoly střídají hledisko i témata vyprávění. Zatímco kapitoly liché sledují v er-formě hlavní postavu, hudebního kritika Toña Azpilcuetu, v sudých kapitolách čteme v ich-formě slova samotného Toña a jeho historické exkurzy do dějin peruánského valčíku a různé úvahy kroužící nejen kolem něj. Toño učí ve škole a píše zasvěcené články o hudbě, v níž se vyzná jako málokdo, ale protože není akademik, není tak uznávaný. Nicméně valčíky své vlasti miluje celým srdcem. Když jednou (a bohužel i jedinkrát) slyší hrát geniálního mladého kytaristu Lala Molfina, je to pro Toña životní zážitek. Jenže Molfino krátce poté zemře a Toño se rozhodne pátrat po jeho osudech a napsat o něm knihu, do níž chce zároveň vložit své poznatky o peruánském valčíku a své názory na jeho význam a na to, že jde vlastně o sociální instituci: „…nevznikl proto, aby ho někdo interpretoval či poslouchal o samotě, jak bývá u jiné hudby běžné. Nic takového. Valčík vyžaduje soubor tří, čtyř nebo i více lidí, když se má pořádně zahrát a prožít…“ Odtud se odvíjejí i další Toñovy možná až příliš odvážné úvahy, nebo možná dokonce zbožná přání, ideály: jak poněkud posměšně komentuje jeden čtenář Toñovy později vydané knihy, „rozvíjí tam myšlenku, že tuhle naši zemi sjednotí kreolská hudba, která dokáže sblížit lidi různých ras, barev a jazyků; to prý svede valčík, marinera, huainito… Zásadní rolí kreolské hudby je prý právě tohle: sjednotit Peruánce.“ Zpočátku Toñova kniha, v níž mimo jiné po svém náročném pátrání popisuje život Lala Molfina, nalezence ze skládky, kam ho odložila matka, nemá úspěch, ale pak se o ní začne čím dál víc diskutovat. Nakladatel je spokojený: „Čtenáře hodně zaujala ta ústřední myšlenka, že folklorní hudba v Peru funguje jako integrační faktor. Že valčíky, marinery a huainita stvoří zemi, kde si budou lidé rovni, nebudou existovat předsudky, bílí si budou brát barevné a tak dál.“ Toño tomu věří až slepě, čímž se dostane do tragikomických problémů a musí bojovat se svými fobiemi. Cenné na románu je, že se seznámíme s oblastí pro nás málo známé peruánské hudby; stejně jako já budou čtenáři určitě hledat autorem zmiňované skladby a interprety na YouTube.