Chvála macechy

Po dočtení knihy jsem měla trochu pocit, jako by mi explodoval mozek a já dokázala v první chvíli vyplodit jen jedinou otázku: "Co jsem to sakra právě dočetla?". :-D No nakonec to hodnotím poměrně vysoko, i když chápu, že pro některé čtenáře může tahle kniha být nevkusná a pobuřující záležitost. Já to vnímám jako hutné rodinné drama s erotickým nádechem, které se poněkud zvrhne směrem, jak postavy asi úplně nezamýšlely. Jak moc je to morálně správné, to ať si každý čtenář posoudí sám pro sebe. Pro mne je to zajímavě uchopený osud uzavřené skupinky lidí, která se nečekaně dostane do víru událostí, z nichž není úniku. Pohybuje se to na hranici reality a neuchopitelného snu a fantazie. Celé to je zabalené do květnatého jazyka a připodobnění k výtvarnému umění. A proto to hodnotím tak vysoko. Téma samo o sobě svým způsobem třaskavé, nicméně ať už se k obsahu člověk staví jakkoliv, nelze autorovi upřít, že umí skvěle pracovat s jazykem a mezi řádky zvládne nacpat spoustu věcí. A malým textem tak říct opravdu hodně. Cca 150 stran textu, psaného velkým písmem a prokládaného obrázky, není mnoho. A přesto mám pocit, že mne to vnitřně převálcovalo.

Chvála macechy dokazuje, že i čistě erotický román může být uměleckým dílem. Není explicitní, ani pornografický, a přesto se nevyhýbá sexualitě a tělesnosti ukazované ve skutečných detailech, občas dosti zvláštních. A kde je to umění? Jednak ve struktuře románu, respektive v její mnohovrstevnatosti při propojení s dějem a alegorickými příběhy. Druhou věcí je styl, práce s metaforou a skutečně bravurní balancování mezi dějovou prózou a meditativními (někdy až příliš detailními a v tom bohužel místy utahanými) pasážemi, v nichž se Llosa nestydí být poměrně kontroverzní (nejen dlouhé kapitoly o čištění uši a střev a jeho nezvyklém propojení s vnímáním erotiky, ale třeba i sedm stran, na nichž Don Rigoberto až obsesivně obdivuje zadnici své ženy, působí překvapivě něžně a "prasácky" zároveň). Příběh sám zůstává po dlouhou dobu těžce v pozadí, daleko za citlivě popsanými obsesemi účastníků milostného trojúhelníku (téměř incestního, ne však pokrevně), aby nakonec udeřil plnou silou. Musím přiznat, že se mi do této knihy příliš nechtělo a zpočátku jsem z ní byl spíše rozpačitý a mírně znuděný, ale když se pokusíte pochopit autorův záměr a nebudete číst povrchně, věřím, že budete spokojeni, jako jsem byl nakonec i já.