Rozhovor u Katedrály

Tuto knihu jsem si záměrně schovávala na dobu, kdy budu mít delší dovolenou a nebudu cestovat po všech možných koutech, ale naopak budu mít dost času a klidu na čtení. A jsem ráda, že jsem tak učinila, protože tato kniha rozhodně není snadná na čtení, vyžaduje dost soustředění, trpělivost a ochotu ze strany čtenáře spolupracovat. Autor v této knize velmi významně přeskakuje. Skáče se tu z místa na místo, prolínají se tu různé časové roviny a i v samotných rozhovorech si brzo všimnete, že se na řadě míst prolíná vždy více rozhovorů do sebe - rozhovorů, které spolu v ten moment nijak vůbec nesouvisí. Člověk tak musí dávat hodně pozor, aby se uměl zorientovat, kdo se s kým baví a o čem který rozhovor je, aby pak mohl dějově pochopit knihu jakožto celek. V tomhle ohledu je ta kniha opravdu náročná. Zároveň se mi zdálo, že časově je ta kniha poněkud neukotvená. V tom smyslu, že ne vždy lze poznat, jak časově (jak dlouho) od sebe se jednotlivé události odehrávají. O to víc, když se ty časové roviny napříč knihou dost prolínají. Ze záložky knihy si člověk přečte, že se to odehrává v 50. letech 20. století, ale když si záložku nepřečtete či případně pokud neznáte historii Peru, jejíž výsek v této knize autor rozebírá, nemáte to jak z té knihy poznat, protože žádné konkrétní roky či jiné datování se tu nevyskytuje, pokud si dobře pamatuju. Každopádně já jsem i přes tu náročnost moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Je to pro mne v řadě aspektů nová literatura. Hlavně jsem se tu seznámila s událostmi ze země, která je pro nás v našem evropském koutku docela exotická. Nakonec 4 hvězdy z 5. Dalo mi to zabrat, ale je to kniha přínosná.

Mám vůči spisovateli, mimo jiné držiteli Nobelovy ceny za literatury náležitý respekt a úctu, i když jsem zatím jeho díla neznal. "Rozhovor" pro mě asi nebyl tou správnou volbou při seznamování se s autorovou tvorbou. Četba knihy mě neposkytovala patřičné potěšení, měl jsem problém pořádně se začíst. Neustálé přeskakování dějových linií a dialogů mně doslova trýznilo a po 150.stránce jsem to vzdal. Mé hodnocení knihy (tedy alespoň té části, kterou jsem přečetl) se takřka shoduje s komentářem LaCucarachi. O období vlády generála Odrii v Peru (1948-1956) jsem se z hlediska faktografického dozvědel daleko více z Wikipedie. Takže mě knížka alespoň inspirovala k tomu, abych si příslušné informace dohledal. Chvilku si od Vargase Llosy odpočinu, ale nevylučuji, že se k němu ještě časem vrátím.