V zapomnění

„Je to jeden z mála domů, který tady zůstal stát.“ V zapomnění je již osmnáctou povídkou v edici Zrnka temnoty. Když se tak zpětně podívám na má hodnocení a komentáře k předcházejícím příběhům, je to jak lochnesska. Jednou nahoře, jednou dole. Honza Vojtíšek napsal lehce nadprůměrný hororový dobrodružství. V tomto případě se povedl nejen přebal knihy, ale i její obsah. Napínavé hororové setkání s nádechem tajemna se kloubí s novým domovem o který rodina nechce přijít a tak čelí nebezpečnému protivníkovy. Je to vlastně i celkem smutný příběh, hlavně minulost v tom obsažená. Celkem zajímavé zahánění duchů (nebo darům Bohů?) pomocí okurek a velmi povedený konec. Citát: Na jaře bychom měli vysadit okurky. Hodně okurek.

Krásná obálka ihned člověka naláká k přečtení další strašidelnosti náležející do Zrnek temnoty. Autor dokazuje, že umí pracovat s napětím a budováním strašidelné atmosféry. Zdánlivě běžný příběh, který potká nejednu rodinu, následně výhra, koupě domu a nový začátek. Začínají se dít podivné věci, odkrývají se dávná tajemství. Kombinace Jižních Čech a Japonska je zajímavá. Popravdě se v japonském folkloru příliš nevyznám, ale aby byl nebezpečný krvesaj uchlácholen salátovými okurkami, mi přijde dost bizarní. Také bych chtěla více informací o celé rodině japonského vědce a hlavně o osudu jeho dcery. Každopádně se povídka svižně četla a místy jsem byla opravdu napjatá.