531

S Honzou Vojtíškem to mám většinou těžké — jeho autorská tvorba mě moc nebere, až na skvělý zin Mort a jeho překlady, které považuju za špičku. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, a tou je právě povídkový román 531. Měl jsem možnost číst ho ještě před vydáním a fungovalo to na mě hned. Jde o soubor povídek propojených jedním místem — domem č. 531. Každá povídka má jinou náladu, jiný rytmus, ale dohromady skládají temný, postupně se utahující obraz jednoho prokletého domu. Je to čtivé, atmosférické, místy brutální a rozhodně hororové — a hlavně něco, co mi sedlo už od úvodního prologu, kdy jsem měl oči vykulené jak puk. Úžasná kniha.

Ve středu ke mně dorazila dlouho očekávaná kumulovaná zásilka knih z mého v současnosti nejoblíbenějšího nakladatelství, jejíž základ tvořila Zvrácenost a tento dům v ulici Jiřího Karáska. Po přečtení Bezejmenné touhy jsem si chtěl okamžitě přidat Honzu Vojtíška mezi své oblíbené autory, protože se některé myšlenky v knize obsažené tvářily jako mé vlastní, ale nakonec jsem se ještě rozhodl počkat, jak na mě zapůsobí tento titul. Má nechuť k jaru a létu, se pomalu mění v nenávist, protože mi různé zahradní práce bránily ve čtení; já jsem se ke každému odložení tohoto svazku musel opravdu nutit. Ty jednotlivé povídky, které se zároveň propojovaly v jeden příběh mě opravdu bavily, ten nápad byl vážně skvělý. Velice mi seděla hororová podstata všech příběhů; pro mě nešlo o nějakou nárazovou hrůzu, to, co se prolínalo všemi povídkami respektive knihou jako takovou, pro mě bylo spíše jakýmsi nenápadným (ale neustále přítomným), plíživým zlem a já jsem z toho byl (a stále jsem) nadšený. Už jsem ve svých komentářích nejednou vyjádřil svůj kladný vztah k děsivým zástupcům architektury a dům (vchod) 531 patří k těm nejvydařenějším. Ale autor neskončil u toho, že své příběhy naplnil děsem a napětím, on použil i svůj typický humor, a navíc zaplnil knihu postavami, jejichž jména se mi zdála být extrémně povědomá :-) Skvělá záležitost, kterou mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří o kvalitně napsaném hororu neuvažují jako o něčem, co může sloužit maximálně jako podpalový materiál. A musím znovu pochválit i nakladatelství Golden Dog, protože tam dbají nejen na kvalitu příběhů ale i na vzhled svých titulů a já si opakovaně pokládám vedle sebe všech 25 dospělých psů a 20 štěňat, které už vlastním a kochám se pohledem na jejich obálky i záložky (naštěstí při tom neřídím).