Tam uvnitř

Četba mě zastihla v období, kdy se obracím k tématu různých forem přízraků, takže pro mě tematicky zajímavé. Metalové devadesátky? Na ty jsem byl nalákán a užil jsem si je. I tenkrát. Ten nápad s ledem je geniální, ale určitě ho zkoušet nebudu. Pokus o stvoření nějakého přechodového světa byl hodně troufalý. Výsledek? Katastrofa to nebyla. A celkové hodnocení? Bavilo mě to a četbu jsem si užil. Citace: Vašemu dětství. Už se nikdy nevrátí.

To byl zvláštní příběh... Silně mě mátlo, že jsem v něm marně hledal horor, pokud tedy odhlédnu od osudů obou sester, protože jejich život nepochybně hororem byl. Já ani nevím, jak bych pro sebe takový žánr pojmenoval. Dobrodružná duchařina? S postupujícím příběhem mi začaly v hlavě ožívat vzpomínky na knihy Ransoma Riggse o podivných dětech, a navzdory tomu, že jsem knihu otevíral v očekávání zcela jiného zážitku, jsem se do děje ponořil jako Zdendovo vědomí do toho Oskarova. Honza Vojtíšek ve mně navíc dokázal přivést k životu i vzpomínky na devadesátky a mně došlo, že bych byl od hlavních hrdinů zřejmě jen o rok (maximálně dva) starší. A Cynthia Rothrock? Vzpomínka na to, jak jsem si s videopůjčovny umístěné v předsálí naší místní veřejné knihovny vybral véháesku Martial Law se vynořila z tak tmavého a dlouho zavřeného sklepení mé mysli, že jsem vůbec netušil, že v sobě takovou hrobku vzpomínek vůbec nosím. Já jsem to, tuším, zmiňoval už v komentáři k Bezejmenné touze; v nejméně jednom ohledu jsem s Honzou Vojtíškem jednoznačně na jedné vlně a tady se to opět potvrdilo. Dokážu bez potíží pochopit, proč by s tímto příběhem mohli mít skalní fanoušci hororu problém, ale pro mě je Tam uvnitř příjemným zážitkem. "Magnetofonové kazety se choulily pod obaly vinylových desek, v rohu se nezkušeně rozhlížely čtvercové obaly kompaktních disků." - perfektní definice devadesátkových obchůdků s hudebními nosiči. Fakt jsem zvědav, jestli mě někdy dokáže nakladatelství Golden Dog něčím opravdu zklamat. Začínám to brát jako výzvu :-)