Tvá nepřítomnost je tmou

Pokračuje Stefánssonova jízda...dvě knihy stačily, abych si ho oblíbila, a to ak, že dokonce další jsem si objednala :D tak snad budu stejně nadšená... I u této musím zmínit velice pěknou grafiku, obálka, velmi důležitý souhrn všech postav a jejich vzájemné vztahy v pavouku rodokmenu. Autor si opět jede příběh přes několik deseti-staletí. Svět se točí, hvězdy vycházejí, lidi se rodí a umírají. A největší hybnou sílou světa je láska. Poetické, kruté a zároveň laskavé. Plné citu, smíchu, zamyšlení i slz. A sexu. (vlněná ponožka ???) Za co lehké mínus - ta hudba. I když sama hraju a občas si k tomu zpívám, není to moje stěžejní téma, takže životní styl a filozofie Halldóra, Eiríka a trošku i Pálliho šla mimo mě. A celou tuhle linku mi tak trochu znechutila. (nevím sice proč, ale cítím to takto). Nejvíc mě zaujal příběh na samém prvopočátku - Gudríd - Gísli - Pétur - Halla...jak dokážou žížaly ovlivnit tolik životů ! A pak scéna hned v úvodu, když náš vyprávěč sedí na hřbitově s Rúnou ( a to ještě neví, že je to Rúna) a ona vykládá příběh svých rodičů - Haralda a Aldís... už jenom kvůli těmto dvěma příběhům a scénám se oplatí Stefánssona číst...silně uvažuji, že si jěj nakonec seženu do sbírky taky ;) I když asi nebude pro všechny, doporučuji ! P.S: a všimla jsem si, že dost hodnotících zmiňuje sex - kupodivu, toto mi u Stefánssona nevadilo..respektive přišlo mi nerušivé a tak nějak zapadající do mozaiky... i když hobylo dost a často živočišný a živelný... "Gísli se dívá za svou manželkou. Dívá se za ženou, kterou má na očích den co den už celá léta, nepočítaje pár týdnů strávených každou zimu v Arnarstapi. Gudríd je esencí všednosti. Někdy uplynou i měšíce, než Gísli spatří někoho jiného. Vídá jenom ji... A pak přirozeně jejich dcery, což je ale jiná věc. Ona je tím prvním, co vidí, když se probudí a tím posledním, než se ponoří do spánku. Ona je všední den sám. Jeho všednímu dni říkají Gudríd. .." "Mám za to, že se mu dokonce podařilo přesvědčit sám sebe, že by mu pomohlo najít v životě rovnováhu a přestat s pitím, kdyby postavil svůj vlastní dům a spálil ten starý.,.. A shořelo to celý ? Hm, hořelo to krásně. Vzpomínky totiž dobře hoří..."

Lyrická balada se severskou melancholií ....z dalekého Islandu .... Kniha obsahující otázky zrození - života - lásky - i smrti .... Prolínání životních osudů s kořeny v minulosti - přes přítomnost přenesenými do budoucnosti .... Můžeme opravdu odpustit smrti, která nám bere naše milované ? Anebo je to pouze otázka smíření ? Znovu jsem četla se zaujetím,že chlad severu zdaleka neubírá člověku sílu v jeho emocích a vášních .... Nejvíce mne oslovila postava moudré ženy Hafrún : ..... Být člověkem není jednoduchý .... Vážou nás okovy minulosti, tápeme v přítomnost a věříme v budoucnost .... A věříme i tomu, že při návratu do domoviny s sebou vezeme i stíny mrtvých ... A doufáme s nadějí v další setkání .... Protože když vstoupíme do světla , zastíníme tmu .... Kniha plná otázek, úvah - ale i odpovědí ... Kniha, která rozhodně není na jedno čtení .... já s ní strávila3 dny a budu se vracet .... ale s nadějí, že ti, které jsme milovali, nejsou zapomenuti ....