Ráj a peklo Smutek andělů Lidské srdce

Duše tepe... tepe v samotném epicentru velmi intenzivního prožitku síly života a smrti... úchvatně zachycená esence těžkosti nejednoho islandského bytí... chlapec a jeho putování napříč drsnou krajinou ledu a člověčího ohně... chlapec a jeho bolestné ztráty a nálezy... hledání smyslu sebe sama... vzletné myšlenkové bohatství okouzlilo a jakoby uzemnilo moji tolik roztěkanou mysl... zkrátka zase jednou oslava krásné literatury v celé své uhrančivé naléhavosti... více takových skvostů bych si v dnešní zablábolené době prosila!

"ne,tehdy šly ke dnu dva čluny s celou posádkou, dvanáct životů, dvacet čtyři rukou máchajících v moři, zvedl se jihovýchodní vítr a vleny je všechny utopily. Nežje ta temná zpráva dostihla, ulynul celý týden. Je to kuté, nebo milosrdné, že v myslích těch, na kterých mu nejvíc záleželo, žil o sedm dní déle ? Byl mrtvý a přesto žil. Pak přišel soused a zhasl světlo světa." Kalman Stéfansson není čtení na jeden zátah. Není to ani líbivý bestseller pro davy. Je to poezie v próze, slova řežou do živého. Každá věta má svůj smysl a význam. Každá ukrývá směsici utrpění, bolesti a přitom krásy nesmírné. Čtení je náročné, bolavé a přitom tak krásné. Chlapec, kterého jméno se ani nedozvíme...jeho dospívání a láska ke slovům. A nejen jeho. Autor nám přibližuje Island svým pohledem..drsný. Lidi houževnatí, odolní, a ještě ke všemu milující slova. Toužící po vzdělání a básních. Poezie v drnových chatách a domech... Kde všude se život udrží ? "V zimě bývají noci temné a velmi tiché. Slyšíme vzdychat ryby na mořském dně a ti, kdo se vydají do hor nebo nahoru na pláně, mohou naslouchat písním hvězd." Velmi silný byl pro mě druhý díl - Smutek andělů...putování chlapce a Jense.. a šlo to vůbec přežít ? se zánětem nosohltanu jsem vykukovala do našeho přívětivého sněžení a -5°C a představovala si, jak si mohli polozmrzlí tohle vše zvládnout bez újmy... "Kdybych si měl vybrat mezi tebou a celým světem, vyberu si tebe, prohlásil Jens. Půlnoční slunce a její oči z něj udělali básníka." Jens a jeho příběh. Potažmo Salvör a její příběh..och, kam se hrabou dnešní true crime na tyhle opravdové příběhy ? plameny ve světle jejich očí, když za sebou nechala minulost, riskovala život/y pro šanci žít a přežít... Jak málo stačí lidem k šťastnému a spokojenému životu ? Vlastně, celá trilogie je protkána obyčejnými a pitom tak silnými příběhy. Slovy. Krásnými slovy. Slovy s poselstvím... " Když byl chlapec ještě dítě, mnohé z toho, co stálo v dopisech, mu unikalo, zvláště v těch posledních.. Spoustu věcí začíná chápat teprve teď. Jako by matka tušila, že zemře, a právě s tím vědomím dopisy psala. Byly to tedy dopisy jeho budoucímu já, dopisy do budoucnosti, do níž už ona ani Lilja patřit nebudou..." a Lidským srdcem se trilogie uzavírá. Nebo ne ? Chlapcovo dospívání, putování za láskou, příběh Geirtrúd, Gísliho, slepého Kolbeina, Andrey, Bjarniho, Álfheid... denní boj o svůj malý vesmír, lásku, štěstí, jistotu mezi lidmi, kde spousta z nich má místo srdce solené tresky.... "Neumřel tvůj kamarád kvůli nějaký cizokrajní básni ? Chlapec : Ne, umřel proto, že tady záleží na rybách víc než na životě." Konec, který mě na první dobrou vyděsil - který si můžu domyslet, ale má mysl a srdce mi ho podsouvají...jinak, než bych si přála. a na druhou dobrou ? je to tam... "Ještě mě líbej, poprosí ho dívka, a v tu chvíli voda přestane stoupat. A chlapec si uvědomí, že má pravdu, protože kde začíná život a kde se zastaví smrt, ne-li v polibku ?" Ráda bych si přečetla i další pokračování a nepřestávám se divit malým houževnatým lidičkům, přeživajícím staletí na Islandu...(oblzvláště ryby lovícím neplavcům...) Skvělá kniha, skvělá trilogie. Ne pro každého (to se asi opakuji). Ale k opakovanému čtení velice vhodná... děkuji.