Žltá ponorka

Jsem velmi zklamaná až uražená, že kam až to můj obdivovaný J. K. S. touto knihou dotáhl. Rozumím, že stáří se blíží, bilance životních proher pořád otravuje o pozornost, nevyřízené účty blikají červenou kontrolkou - to vše chápu a vnímám. Ale takto?!! Divné mi je i to, že zatím co v Letním světle .... byly (i závažné, hluboké) myšlenky vyslovovány přímočaře, jednoduše, a tedy úderně a zřetelně, jeho jazyk každou další knihou těžkne, až dochází k tomu, že ve Žluté ponorce jsou myšlenky a názory zabaleny do takové skelné vaty psychedelických blábolů, repetitivních motivů, že jsem jen nevěřícně žasla. Bůh, trabant, otec, zadní sedadlo auta - to vše pořád a pořád dokola, a když už se tam objevil Putin - to byl už definitivní konec mých snah o porozumění a pochopení pro tuto knihu. Myslím, že dílo J. K. S. má u nás i tu smůlu, že na jeho knihách se už postupně vystřídaly tři překladatelky; zdá se mi, že poetika Stefanssonových textů tím poněkud začíná trpět. Jen na okraj: s kulturním a myšlenkovým fenoménem Beatles se už několik generací autorů i čtenářů pokouší vypořádat po svém. Mne nejvíce oslovilo asi to řešení, které nabídl jiný severský autor v knize https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/beatles-19524

Stefansonn své vzpomínky na dětství očima sedmiletého kluka zpracoval úžasnou fantazií, která mě překvapovala originalitou i vtipem.Všechny ty scény s opilým Bohem a jeho cynickým násílím,jehož představu jako dítě získal z nedělní školy náboženství,zklamání nad reakcí otce,který podlehl po smrti maminky alkoholu a jiné;jsou uměleckým zpracováním traumatu,který možná trápí mnoho z nás.Nachází svou pravdu v tom,že mrtví se bez našich vzpomínek na nás neobejdou.A my bez vzpomínek na ně také ne. Po rozhovorech s několika přáteli a známými,co jsme přišli o své nejbližší chápu jeho pohled přinejmenším jako zajímavý,vzhledem k prostředí, ve kterém vyrůstal a všem okolním vlivům, které jeho život provázely.