„Proč je lovíte?“ „Pro odměnu. A také proto, že jsou horší než já. A až se s nimi setkám, pak si možná nebudu připadat jako stvůra.“ Sympatická akční fantasy říznutá očividnou láskou ke splatterpunku. Naneštěstí právě ta hororová stránka moc nefunguje, vzhledem k tomu že všechno to explicitní násilí zdaleka není v takové rovině, aby pohoršovalo nebo děsilo. Což v důsledku platí i pro akčnost, nemluvě o několika dějových kotrmelcích, které si zápletka nezasloužila. Když však člověk vezme v potaz, že jde o literární prvotinu, bez uzardění těch pár přešlapů tvůrci odpustí. Protože když už nic jiného, Jakub Hoza umí rozehrát přímočarou podívanou šmrncnutou moderním thrillerem. V téhle rovině šlape vyprávění skvěle, klacky pod nohy mu hází pouze přepálený počet stran. Všechna ta jednoduchost si zasloužila utnout v polovině a bylo by to právě tak akorát. Příval slov má totiž za následek spousta bezvýznamného plkání, které neposouvá postavy tím ani oním směrem. Řezničina se holt špatně okecává.

Theatre macabre, neboli děsivé divadlo je opravdu výstižné jméno pro tuto knihu, kde se celou dobu prodíráte násilím a množstvím mrtvol a fandíte stvůře, protože ty co tahle stvůra loví jsou ještě mnohem horší a jelikož netrpím stupidní humanitou, a Ježíšovým nastavením druhé tváře, tak jsem té stvůře aneb Nathanielu Darnswornovi fandil aby je všechny poslal do pekel. Fanoušci Dextera Morgana my budou určitě rozumět.