U Hlavy mantichory

Musím říct že v tomto druhu literatury jsem poněkud nepolíbený, nemám přečteno nic ze Zeměplochy, nikdy jsem nehrál Dungeons & Dragons, a jedinou knihu z tohoto prostředí kterou jsem kdysi dávno přečetl je Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, ne že bych úplně nic neznal, ale to co o tom vím je spíše z filmové verze. No ale protože už mám přečteno všechno co pan Jakub Hoza napsal, tak jsem se do toho vrhl a rozhodně nelituji, opět jsem se královsky bavil a fandil oběma partičkám, přiznám že té hospodské o trochu víc, protože jsem v tomto oboru sám dříve dělal a už se těším co nám Špajzky a stejky přinesou dál. Ještě k samotné knize, je tak pěkně barevně udělaná že opravdu nevím kterou stranou si ji dát do knihovny, jestli klasicky hřbetem ven, nebo obráceně.

Několikrát jsem si po dočtení posteskla, že mi ta nehomogenní banda hrdinů chybí. Kdyby kniha měla nějakou auru, tahle září jasně žlutou. Miluju, jak kniha začíná typickým fantasy klišé, mladičký hrdina, tentokrát Alren Sedmikvítek - z poloviny hobit, z druhé člověk, se musí postavit čelem proti místnímu grázlíkovi, který mu znepříjemňuje život. Nečekejte ale žádně enemies to lovers. Úplně to pro Alrena nedopadne, na druhou stránku se mu do cesty připletou dva týpci, trpasličí kuchař Fnayir a tajemný muž s příchutí Aragorna, pan Akved. Ti mají v plánu proměnit opuštěný hostinec v moderní Fine monster dinning restauraci. Co je čeká krom byrokracie, sabotérů a kritiků? Zatímco loví příšery a vymýšlejí nové recepty se o pár set mil dál objevuje partička k pohledání, paladin Božizmar a jeho vcelku nešťastná partička, která se nezalekne lecjaké výpravy. Obzvlášť když jde o peníze či alkohol. Nicméně, v honbě za obživou probudí spící zlo. A jen jediný na světě jim dokáže pomoct a tak se výprava přesouvá zase o pár set mil zpátky. A je to opravdu zábava. Ale dočkáte se i akčních scén, soubojů s čarodějnicemi, s upíry a škudlíky, co nechtějí zaplatit za „dobře“ vykonanou práci.  Hoza se nebojí zase vypůjčit si od leckoho kdeco, takže cestou potkáváte hlášky ze Zaklínače, Tarentina dokonce i Sám doma a drobné narážky na Tolkiena a mnohé další. Ale to mi vlastně nevadí, máme s autorem podobný vkus na popkulturní narážky, takže mi to naopak pohladí ego stylem: Jé, ty sis všimla. Jsi fakt dobrá. Musím přiznat, že jsem se bavila víc než u Kostí, pastí a slepic, ke kterým je kniha často přirovnávaná. Asi kvůli trpaslíkům. Nečekejte ani tak cozy fantasy alá Legendy a latéčka, jako humoristickou akční jízdu. Autor si zde lépe hraje s postavami a dodává jim alespoň takovou hloubku, do které můžu namočit svůj zvědavý nos a zůstat potěšená. Příběh odsýpá, jako lék na Samu smrt kniha fungovala perfektně, na dovolenou, nebo v pauze mezi náročným čtivem naprosto skvělá osvěžující věc. Autor má fajn smysl pro humor a tím bych to asi ukončila.