U Hlavy mantichory

Musím říct že v tomto druhu literatury jsem poněkud nepolíbený, nemám přečteno nic ze Zeměplochy, nikdy jsem nehrál Dungeons & Dragons, a jedinou knihu z tohoto prostředí kterou jsem kdysi dávno přečetl je Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, ne že bych úplně nic neznal, ale to co o tom vím je spíše z filmové verze. No ale protože už mám přečteno všechno co pan Jakub Hoza napsal, tak jsem se do toho vrhl a rozhodně nelituji, opět jsem se královsky bavil a fandil oběma partičkám, přiznám že té hospodské o trochu víc, protože jsem v tomto oboru sám dříve dělal a už se těším co nám Špajzky a stejky přinesou dál. Ještě k samotné knize, je tak pěkně barevně udělaná že opravdu nevím kterou stranou si ji dát do knihovny, jestli klasicky hřbetem ven, nebo obráceně.

Tahle kniha má nepřehlédnutelnou obálku a ořízku od Ondřeje Hrdiny. Od pohledu krásný kousek. A přesto jsem kolem ní chodila nerozhodně, přece jenom trpaslík s mohutnými rudými vousy a vyboulenými svaly... v kuchařské zástěře s kuchařskou čepicí na hlavě? Ale protože Jakub Hoza je fascinující týpek a nějaké jeho knihy znám a sedí mi a ještě mi to bylo doporučeno Jan8470, tak jsem dále neváhala. Musím říct, že je to moc příjemné čtení, dobrodružné s vtipnými narážkami a odkazy o poněkud netradiční skupince dobrodruhů a hlavně o Alrenovi, opuštěném míšenci půlčíka, a jeho dobrodincích Larikovi a Fnayirovi. To takhle jednou trpaslík a dobrodruh přitáhnou mezi městečko Půldorf a vesničku Kyselou Močku, aby znovu přivedli k životu zchátralou a údajně prokletou hospodu. Vzájemně se střídají dvě dějové linky, vše je zalidněno, ačkoliv vzhledem k původu to není to pravé pojmenování, spoustou postav, z nichž některé jsou velmi neotřelé. Je zde patrný vliv, a autor se k němu hrdě hlásí, Dungeons & Dragons, leč výsledek je originální. A hlavně, je to tak laskavé! Doporučuji jako neutralizační četbu např. po hororové knize. :-)))