Tajemná šumavská usedlost Pohádka, spjatá se sériovým vrahem Ivanem Roubalem, dlouhé roky láká návštěvníky zajímající se o tajemno a paranormální jevy, byť stále víc a víc chátrá. Právě na toto místo situují autoři příběh jejich nejnovější knihy, která se od reality lehce odráží. Roubal na Pohádce údajně házel těla svým prasatům a trojice ústředních postav chce na místě natočit reportáž pro svůj internetový pořad Temné stránky. Jen má každý úplně jinou motivaci a Roman Bílek s Petrem Bočkem postupně zabrousí i do historie ruiny, kde opět pracují s reálným základem - především s pověstí o údajné čarodějnici, kterou v 19. století na místě ukamenovali. Prolínání známých faktů a fikce tady funguje výborně, Roubal zde nehraje primární roli, vše se točí kolem tajemných démonických sil a pár okamžiků vám určitě nažene husí kůži. Atmosféra, zvlášť v první polovině knihy, postupně houstne, autoři odhalují charaktery jednotlivých postav a ačkoliv později vyprávění změní směr a už to není „šumavské Blair Witch“, stále má co nabídnout.

U románu Temné stránky mě ani kombinace tajuplného názvu, komorní obálky a stručné anotace nedokázaly připravit na to, co najdu uvnitř (což vnímám jako klad). Takže mě mile překvapilo, co všechno se nakonec z putování ústřední trojice do usedlosti Pohádka vyklubalo. Zejména ona první část je skvěle rozehranou partií s houstnoucí temnou atmosférou. Samotný text působí promyšleně - někdy putuje v čase z pohledu jiné postavy, jindy na vhodném místě zmíní slovo, které pozornému čtenáři obrátí perspektivu vzhůru nohama. Díky tomu jsem nedokázal zcela odhadnout, kam se děj ubírá (což mi vždycky udělá radost!). Mé nadšení trochu zbrzdila část druhá. Ta stále působila fajn dojmem co se kvality a dějových zvratů týče, neopouštěl mě ovšem pocit, jako by jeden z autorů chtěl v knize pokračovat zajímavým směrem, zatímco druhý už to plánoval poměrně zkratkovitě ukončit. Ať je to jak chce, některé dějové linky mírně vyšuměly (i když své opodstatnění stále mají), nadmíra užitých témat začala být vidět a ono punkové finále mi přišlo jak pěst na oko, byť ho autoři uřídili s grácií. Navzdory tomu z mé strany převládá dojem, že oba tvůrci si v této románové spolupráci mimořádně sedli. Výsledkem je svižné a napínavé čtivo, kde až do samého konce knihy nevíte, na čem vlastně jste. Zaujme čtenáře, kteří se nebojí podívat na věci z té temnější stránky.