Tales of Ordinary Madness

„Svět patří těm, co se neposerou.“ Bukowski je prostě jedinečný úkaz, který budete buď milovat nebo nenávidět nebo obojí najednou. Poloožralé blekotání a svinění papíru se kouzelným a zábavným způsobem mísí se záblesky geniality odhalující nahé, tvrdé a nepříjemné životní pravdy nečekaně poetickým, až romantickým způsobem. Abyste měli představu, o co jde, překlikněte si do profilu autora a přečtěte si některé citáty Starého prasáka. Dostanete koncentrovanou dávku jeho skvělých životních zjištění, rad a mouder, která nachází zásadně na dostizích, při chlastání, mrd*ní macatej ženskejch do zadku, držkování, blití a tak vůbec. Povídky v této knize, kterou jsem zatím četl jako jedinou, kolísají v kvalitě, některé jsou vysloveně povedené, jiné zase nemají skoro žádný smysl. Stačí přečíst jen pár povídek jednou za čas, Bukowského se snadno přejíte.

"Dokud ti ubývá duše, víš, že ještě nějakou máš..." Skvělé, skvělé, skvělé!! Nechutné, veselé, odporné, tragické, smutné, poetické, láskyplné, emočně labilní. Ale skvělé.