Příběhy obyčejného šílenství

„Svět patří těm, co se neposerou.“ Bukowski je prostě jedinečný úkaz, který budete buď milovat nebo nenávidět nebo obojí najednou. Poloožralé blekotání a svinění papíru se kouzelným a zábavným způsobem mísí se záblesky geniality odhalující nahé, tvrdé a nepříjemné životní pravdy nečekaně poetickým, až romantickým způsobem. Abyste měli představu, o co jde, překlikněte si do profilu autora a přečtěte si některé citáty Starého prasáka. Dostanete koncentrovanou dávku jeho skvělých životních zjištění, rad a mouder, která nachází zásadně na dostizích, při chlastání, mrd*ní macatej ženskejch do zadku, držkování, blití a tak vůbec. Povídky v této knize, kterou jsem zatím četl jako jedinou, kolísají v kvalitě, některé jsou vysloveně povedené, jiné zase nemají skoro žádný smysl. Stačí přečíst jen pár povídek jednou za čas, Bukowského se snadno přejíte.

"Dokud ti ubývá duše, víš, že ještě nějakou máš..." Skvělé, skvělé, skvělé!! Nechutné, veselé, odporné, tragické, smutné, poetické, láskyplné, emočně labilní. Ale skvělé.

Přikyvoval jsem, smál se, občas kroutil hlavou a než jsem se vlastně nadál, byl tu konec knihy, kde Buk napsal: "Přeskočilo mi. Definitivně jsem se zbláznil." A mě v ten moment zase definitivně došlo, že jsem konečně našel svého autora, který mě baví a který mi i něco dá, kterému rozumím, kterého jsem prokoukl od začátku do konce. [os. pozn.: první Buk. kniha, co jsem koupil, v Olomouci (Kosmas), bylo mi 14 let, na internetu jsem předtím četl povídku Kopulující kalifornská mořská panna]

„Svět patří těm, co se neposerou.“ Bukowski je prostě jedinečný úkaz, který budete buď milovat nebo nenávidět nebo obojí najednou. Poloožralé blekotání a svinění papíru se kouzelným a zábavným způsobem mísí se záblesky geniality odhalující nahé, tvrdé a nepříjemné životní pravdy nečekaně poetickým, až romantickým způsobem. Abyste měli představu, o co jde, překlikněte si do profilu autora a přečtěte si některé citáty Starého prasáka. Dostanete koncentrovanou dávku jeho skvělých životních zjištění, rad a mouder, která nachází zásadně na dostizích, při chlastání, mrd*ní macatej ženskejch do zadku, držkování, blití a tak vůbec. Povídky v této knize, kterou jsem zatím četl jako jedinou, kolísají v kvalitě, některé jsou vysloveně povedené, jiné zase nemají skoro žádný smysl. Stačí přečíst jen pár povídek jednou za čas, Bukowského se snadno přejíte.

"Dokud ti ubývá duše, víš, že ještě nějakou máš..." Skvělé, skvělé, skvělé!! Nechutné, veselé, odporné, tragické, smutné, poetické, láskyplné, emočně labilní. Ale skvělé.