Ženský

Po přečtení více jeho děl máte dojem, že údělem hlavního hrdiny (Henry Chinaski) je zřejmě trpět satyriázou. Je to mužská obdoba nymfomanie, což je obojí něco jako sexuální alkoholismus. Na první pohled hlavní hrdina buď chlastá, zvrací nebo souloží. Jak je ale u Bukowského dobrým zvykem, najdete zde i mnoho hlubokých myšlenek a lidské životní moudrosti. Každou jeho knihu doporučuji.

Bukowského jsem nevím proč nikdy nečetl, když nepočítám Šunkový nářez někdy v patnácti. Tehdy jsem ale ještě ani nepil, ani neprcal, takže nemám žádný tušení, co jsem si z toho tak mohl odnést. Teď jsem Bukowského ze zoufalství švihl do báglu když jsem jel na dovolenou a musím konstatovat, že to byl dobrý nápad. To samý už ale nemůžu říct o tom, kdy jsem se v Portu pod vlivem jedné kapitoly a patnácti panáků moscatelu rozhodl zaplatit za všechny stoly na zahrádce jednoho baru, a to včetně stolu dvou německých gay policajtů z Hamburgu, kteří mi snědli polovinu tataráku. Inu, chybami se člověk učí. Ženský od Bukowského popisují všechna úskalí, které my jako muži musíme snášet s tímto živočišným druhem, který je připojen k vagíně. Jeho sugestivní popis je chvilkami tak zdařilý, že jsem se přistihl, že si vlastně i přeji být odporný šedesátiletý píčus, který drandí tlustý machny s ceckama velkýma jako Beroun. Škoda, že se ke konci ještě aspoň na chvíli neobjevila Lýdie, to by bylo za plnej randál.

V knížce se šukalo asi třicetkrát, ale pokaždé stejně :) Měnily se jen ženské, jejich vlasy, těla, jména... Měnily se tak často, že ve druhé třetině knížky jsem o nich ztratil přehled, která je která. Každopádně pár pasáží mne dosti zaujalo, a zrovna těch, které se ženských vůbec netýkaly... :) Má první přečtená knížka od Buka.

Po přečtení více jeho děl máte dojem, že údělem hlavního hrdiny (Henry Chinaski) je zřejmě trpět satyriázou. Je to mužská obdoba nymfomanie, což je obojí něco jako sexuální alkoholismus. Na první pohled hlavní hrdina buď chlastá, zvrací nebo souloží. Jak je ale u Bukowského dobrým zvykem, najdete zde i mnoho hlubokých myšlenek a lidské životní moudrosti. Každou jeho knihu doporučuji.

Bukowského jsem nevím proč nikdy nečetl, když nepočítám Šunkový nářez někdy v patnácti. Tehdy jsem ale ještě ani nepil, ani neprcal, takže nemám žádný tušení, co jsem si z toho tak mohl odnést. Teď jsem Bukowského ze zoufalství švihl do báglu když jsem jel na dovolenou a musím konstatovat, že to byl dobrý nápad. To samý už ale nemůžu říct o tom, kdy jsem se v Portu pod vlivem jedné kapitoly a patnácti panáků moscatelu rozhodl zaplatit za všechny stoly na zahrádce jednoho baru, a to včetně stolu dvou německých gay policajtů z Hamburgu, kteří mi snědli polovinu tataráku. Inu, chybami se člověk učí. Ženský od Bukowského popisují všechna úskalí, které my jako muži musíme snášet s tímto živočišným druhem, který je připojen k vagíně. Jeho sugestivní popis je chvilkami tak zdařilý, že jsem se přistihl, že si vlastně i přeji být odporný šedesátiletý píčus, který drandí tlustý machny s ceckama velkýma jako Beroun. Škoda, že se ke konci ještě aspoň na chvíli neobjevila Lýdie, to by bylo za plnej randál.

Hodně se toho nakecá, hodně se toho vypije, hodně se toho našuká a spíš než konkrétní zápletky si z knihy pamatuju tu atmosféru, náladu postaršího chlapíka, kterej už je slavnej ale nehodlá měnit svuj životní styl, sere na umělou a přemrštěnou morálku, kterou si společnost svázala ruce, hledá si kousek svého štěstí, ale nachází jen další a další pichny, který mu bez okolků roztáhnou nohy, o což čas od času ani nestojí, a čas od času mu ani nestojí, hahaha, a jelikož je ten chlapík Bukowski tak se to čte jedná báseň a když tenhle hnusnej oplzlej úchyl ke konci pláče, mě se chtělo plakat s ním a pak jsem to dočetl, pamatuju si že to bylo v parku při čekání na své vlastní štěstí, prostě když jsem to dočetl, tak mi bylo chvíli tak podivně, že to nespravila ani virdžínka a do teď nevím, co si mam o Bukovi myslet, jestli to na nás hraje nebo jestli to vyvěrá z nitra, nebo něco mezi, nevím, píše skvěle, protože je to ožralej čuňák, jehož většina úvah mě taky nutí k uvažování, a to mě na jeho knihách baví, to, že se zvrácenost střídá s filosofováním v rytmu, kterýmu rozumim.