Stav obležení

Jednou jsem při čekání na rodiče v obchodním centru procházel knihkupectvím, kde jsem náhodou objevil nové, první samostatné vydání tohoto Camusova dramatu. Do té doby totiž vycházelo pouze ve svazku společně s autorovou další hrou Caligula. Protože Camus bezpochyby patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele, cítil jsem téměř povinnost si knihu koupit a přečíst. Po přečtení anotace jsem očekával příběh podobný mému nejoblíbenějšímu Camusovu románu Mor. Velmi rychle jsem však zjistil, že jsem se mýlil. Stav obležení je především ostrou kritikou totalitních režimů, což ještě podtrhuje skutečnost, že byl napsán již v roce 1948. Camus zde využívá personifikaci: Mor vystupuje jako krutovládce, který přichází do španělského města, aby v něm nastolil absurdní diktaturu. Prostřednictvím této alegorie autor ukazuje, že diktátoři usilují především o šíření strachu a že jedinou cestou k jejich porážce je odmítnout se bát a postavit se jim na odpor. Drama jsem přečetl během jediného dne. Zaujala mě jeho originalita, časté využívání kolektivních postav (Chór, Lid, Ženy…) a především absurdní zákony, které Mor zavádí. Nad některými z nich jsem se dokonce několikrát zasmál. Po dočtení si však člověk uvědomí, že podobné absurdity byly v minulosti krutou realitou. A v tu chvíli úsměv z tváře rychle zmizí. Stav obležení sice podle mého názoru nedosahuje kvalit Moru, přesto jde o velmi zajímavé a stále aktuální dílo, které stojí za přečtení.