Pád

„Když je tělo bez nálady, srdce chřadne. Připadalo mi, že se pomalu odnaučuji to, co jsem se sice nikdy neučil, ale co jsem tak dobře uměl, totiž žít.“ Pád je zvláštní text. Podivný monolog člověka, pařížského advokáta Jean-Baptiste Clemance, který tak vypráví svůj životní příběh náhodnému neznámému v jednom baru v Amsterodamu. Text je krásný, každá věta je vybroušená, empatický čtenář s vypravěčem soucítí. Mnohé věty jsou nesmírně silné – úvahy o ztrátě schopnosti žít, ztrátě iluzí o vlastní osobě, rozpadlém ideálu, vlastních schopnostech, o ztrátě cítit radost, užívat život, několik stran je věnováno nesmírně působivým úvahám o sebevraždě a smrti. Je to takové chlapské kňučení, ale člověk soucítí – kdo z nás nebyl v životě alespoň jednou na dně? Jenže ono je to nakonec jinak. Vypravěč není tak bezelstný a otevřený, jak se na první pohled zdá. Monolog je příprava podia k závěrečné scéně, která čtenáře nechá nevírou lapat po dechu. Mnohé se již objevilo v komentářích níže a je tedy zbytečné dodávat cokoliv navíc. Sdílím stejný pocit lži jako mnozí jiní. Kdo je posluchač? Snad sám čtenář? A mluví Clemance celou dobu pravdu? Nelze rozhodnout. Jakýkoliv soucit, lítost – ta stejně nikdy nepomáhá, porozumění jsou ty tam. Vypravěč sám sebe nazývá kajícným soudcem, nejprve se sám kaje, aby následně mohl soudit. Ta proměna je geniální, obrat o sto osmdesát stupňů. Najednou vypráví arogantní egocentrik, sebestředný pokrytec, zlý člověk. Každý máme své démony. Čtenář žasne a odnáší si poněkud rozporuplný pocit. Přesto jsem cítil naplnění. Jde o výjimečný čtenářský zážitek. Kniha vyžaduje opakované čtení, a tedy se k ní v budoucnu určitě ještě jednou vrátím.

V knize se dozvídáme o životě protagonisty, namyšleného právníka, který se postupně dostává v sérií příhod k přiznání, které zapříčinilo pád z jeho výšin. Kniha je napsána v nezvyklé formě v podobě jakéhosi monologu se samotným čtenářem. Musím uznat, že mi chvilku trvalo, než jsem si na tento styl zvykla. Ale jakmile jsem se začetla, šlo to rychle. Výhodou knížky je i to, že je kraťoučká :) Ze začátku jsem měla problém i s hlavním hrdinou, který mi přišel nesympatický, ale po pár stranách jsem už byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet, páč gradace napětí tu nechybí. Celkově vzato se mi kniha líbila, určitě jsem ji nečetla naposled. Obsahuje spoustu hlubokých myšlenek o lidech samotných, je to takový rozbor pocitů a chování. Jedno přečtení je tedy určitě málo :) ~~ "Když se začnou obviňovat, můžete si být jisti, že to chtějí shodit na někoho jiného. Kajícní soudci."